Někdy bych potřebovala přiložit si ke spánku kouzelnickou hůlku a myšlenky a pocity vytáhnout z hlavy a uzavřít je v myslánce. Bohužel, nejsem žádný Harry Potter a tak si o takovém jednoduchém vymazání mozku můžu nechat jenom zdát. Ale mám naštěstí svůj blogísek ve kterém své myšlenky můžu uzavřít.
Mám v sobě trochu zmatek. Brigáda není tak růžová, jak jsem si to já husa naivní plánovala...Ano jsem v oné pekárně, ale mám z toho smíšené pocity. Ve čtvrtek jsem přišla na osm ráno a odcházela v jedenáct večer. Doma jsem se našim absolutně vyčerpaná sesypala, nohy mě bolely aý u samého zadku ani jsem usnout nemohla, krční páteř taky protestovala a hlava nezůstala pozadu...Byla jsem v háji naprostém a při představě dalšího pracovního dne se mi dělalo mdlo, nepočítala jsem zkrátka s tím, že budu dělat 15 hodin v kuse za 50 káčé na hodinu. Na druhý den jsem tedy nakráčela odhodlaná pobalit si sakypaky a čao pipi. Dopadlo to nakonec jinak, můžu odcházet dřív po domluvě s pekařkou, ale příjde mi, jakoby šéfová do mě s tímto trochu rýpala, včera mi řekla třeba- běž už ať nejsi zas unavená...Nevím možná hledám mouchy tam kde nejsou a možná jsem trochu přecitlivělá...Jinak ta práce není až tak hrozná, včera mě to i docela bavilo.
Mám takový pocit, že se nějak přestávám radovat z těch věci, ze kterých jsem se dokázala radovat dříve a mám z toho trochu výčitky, protože já nemám právo být smutná a nespokojená, mám to nejdůležitější a to zdraví, rodinu, přítele, školu...Jenže něco mi asi chybí...chybí mi kamarádka a nemyslím tu kamarádku, kterých mám spoustu, myslím tu nejlepší, tu se kterou bych mohla jít ven a říct, ji o všem co mě trápí, poslechnout si, co trápí jí a zasmát se společně.
Jednu takovou jsem měla, jedinou a jedinečnou. Vlastně ji mám pořád, ale už ne tolik. Problém je v tom, že už máme každá svůj život a každá někde krapet jinde, to ale neznamená, že se občas nesejdeme. Strašně se těším na ty chvilky, i když už to není jak za starých časů pořád je to jediná kamarádka, které řeknu vše. Strašně ráda bych vrátila zpátky čas, vymazala všechny naše žabomyší války a nahradila je těmi skvělými okamžiky, které mám uložené v paměti. Byla to opravdu ta nejlepší kamarádka, taková se kterou jsem dokázala mluvit hodiny a pořád jsme si měly co říct. Zažily jsme toho spolu tolik, hrály spolu házenou, zamilovávaly se do házenkářů, záchvaty smíchu bych snad ani nedokázala spočítat. O prázdninách jsme byly pořád někde venku a podnikaly spoustu věcí, tak strašně bych chtěla vrátit ty časy zpátky. Teď už obě studujeme, navíc každá v jiném městě, máme své přítele a tak jsou naše setkání omezena.Je mi vážně líto toho času, který jsme promarnily hádkami a nebavením se. Chtěla bych zvednout sluchátko, vyťukat číslo na pevnou linku, zeptat se jestli je doma, nechat si ji zavolat k telefonu a zeptat se ji, jestli nechce jít ven, že budu čekat u branky. Šly bychom na dětské hříště, sedly si na houpačky a povídaly si.
Chybí mi, zvláště teď o prázdninách, když jsem u nás doma, nemám povinnosti ohledně školy a ve chvílích volna sedím doma u knížek či počítače, protože milý chodí do práce. Nemůže jí nikdo nahradit a i když jsme teď každá jinde, vždycky bude ona tou mou nejlepší kamarádkou. Troufám si tvrdit, že jsem měla to štěstí poznat pravé přátelství.
Achjo, vážně nehýřím dobrou náladou. To znamená jediné, pustit si nějakou šílenou americkou číčovinu a snažit se nemyslet. Psychologické drama, autobiografické snímky či thrilery by teď nebyly dobrou volbou. Stáhla jsem si nějakou kýčovinu na entou Marmaduk se to jmenuje, tak třeba mi to mozek vymaže..
Tak vám přeji pokud možno, co nejpříjemnější večer.
Mějte se famfárově
