Vánoce 2011

Jaké byly mé Vánoce? :) Půjde to velmi těžko, ale pokusím se je celé shrnout do pár písmen.
Jako každý rok, tak i letos přípravy na ně začaly několik týdnů předem. Pomaličku se peklo cukroví, vyráběla výzdoba, kupovaly nová světýlka. Aromalampička nezchladla ani na okamžik stejně jako nejrůznější svícinky, kterých máme doma požehnaně. Tak to šlo až do 23. 12. kdy jsme ráno vstali opravdu brzo a peklo se. Frgály, vánočky a koláčky, zdobil se stromeček a kuchtil bramborový salát, taťka porcoval kapry a já se sestrou ještě vyráběly svícny na hroby. Mamka klasicky pobíhala po domě s vysavačem, prachovkou a mopem a my se nestačili divit, kolik koutů v domě máme. Mamčinému bystrému oku neušel ani jeden a než by člověk dvakrát mrknul, tak mamča zlikvidovala snad veškerý prach a pavučiny a možná něco navíc.

Výsledkem našeho denního snažení byl pokojný večer, kdy se salát chladil v lednici, čerstvě upečené pečivo spočívalo ve spíži, stromeček krásně svítil a celý dům byl provoněn jehličím a prosycen poklidnou atmosférou u sledování oblíbených filmů a pohádek. Ten večer jsem lehala do čerstvě povlečených peřin s vědomím, že mám skvělou rodinu, která si Vánoce užije vždy, i když jsme se setrou už obě velké.

Ráno mě sice ne moc romanticky probudil můj zakrslý králík Nobel tím, že mu došla voda a on neúnavně hryzal do klece tak dlouho, až jsem se vzbudila a vodu mu dolila. Nevadilo mi to vůbec, protože jsem si chtěla co nejvíce užít tu krásnou atmosféru. Seběhla jsem dolů do kuchyně, kde taťka už vařil kakao, které dokáže tak dobře připravit jen on a na stole už voněly čerstvé koláče. Posnídala jsem tedy a stihla shlédnout pohádku. Potom byla naplánována návštěva hřbitova. Podobně jako na Dušičky, tak i tato štědrodenní návštěva ve mně zanechala hřejivý pocit. Hroby byly krásně vyzdobené a na to, že bylo poměrně brzy ráno, tak lidé už postávali kolem hrobů, známí se potkávali a přáli si to nejlepší do nového roku. Zapálili jsme svíčky u všech příbuzných a na hrob dědy položili vánoční kytici a svícen. Jako každý rok jsem dostala zvláštní pocit, přemýšlela jsem o smrti a věcech s ní spojené. Přemýšlela jsem, jestli lidská duše opravdu odletí jinam, nebo jestli je po smrti jen jakési vakuum. Vím, že tohle se nikdy nedozvím a tak jsem tyto tísnivé myšlenky setřepala a raději v duchu promlouvala s dědou. Slíbila jsem mu, že tu maturitu udělám a že se budu snažit, aby na mě mohl být pyšný a že budu opatrovat babičku. Odcházeli jsme a já zatlačovala slzy lítosti. Bylo mi líto, že děda nemůže být s námi. Na druhou stranu jsem si říkala, že je mu tam někde možná lépe, bez těch nemocí, kterými trpěl.

Nasedli jsme do auta a jeli navštívit druhou babičku s dědou. Tam jsem se klasicky přecpala cukrovím, protože babička každý rok zkouší nové druhy a tak nezbývá než ochutnávat a ochutnávat. Dědeček nám připravil vynikající čaj s rumem, který opravdu hřál a já jen cítila, jak upadám do příjemné otupělosti. Prostě jsem jen seděla, poslouchala řeči a bylo mi příjemně.

Po návratu nás doma čekala návštěva. Teta se strýcem a bratránkama. Při příjemném povídání odpoledne uteklo opravdu rychle a jakmile návštěva odešla, tak jsme začali chystat večeři.

Co říct? Večeře byla výborná. Skvělá houbová polévka, křupavé řízečky a delikatesní salát. Už jsem nikam nepospíchala, jako kdysi. Přidala jsem si řízek i salát a vychutnávala. Nakonec přišel čas a ozval se zvuk zvonečku. Dárky jsem dostala krásné :) Nejvíce mě potěšilo pyžamo od sestry, kompletní série Letopisů Narnie v angličtině od mého milého, parádní ponožky od babičky a fajnová sada deky a polštářů z ovčí vlny od našich, prý ať se s mým milým nepřetahujem o jednu deku, když spí u nás...nu stejně raději spíme pod jednou dekou :)) Po rozbalení dárečků nastal maraton :) Princezna ze zlatou hvězdou, Pyšná princezna, Tři oříšky pro Popelku a samozřejmě Pelíšky :) Pořád jsem uďobávala cukroví, ovoce a sýry, tak nebylo divu, že jsem šla spát s pěkně nacpaným břichem:) Musím říct, že tento štědrý den jsem si opravdu užila a bylo mi moc krásně, snad jen mi bylo trochu líto že tak rychle utekl, ale co, možná v tom právě vězí jeho kouzlo.

Jak jste Štědrý den prožili vy? :)

Na Boží hod i na Štěpána jsem byla doma s mým milým a společně jsme si užívali atmosféru. Koukali na pohádky, mlsali a chodili na dlouhé procházky s naším lumpem a hlavně se měli rádi :)

Jsem přešťastný člověk a jsem za to vše vděčná :)

Hezký zbytek prázdnin :) Určitě se ještě ozvu :)

Zatím na napsanou :)

Pan Prezident

Je toho všude plno, já vím....Neodpustím si ale článek věnovaný Panu Havlovi.

 Byla jsem ještě dávno na houbách, když nastal převrat a pana Havla jsem zažila už jako českého prezidenta. Přirozeně, že vlastní zkušenost si nepamatuju, ale i tak mu jsem z celého srdce vděčná. Byl to nejen vynikající státník, politik, dramatik a spisovatel, především jeho neuvěřitelná lidskost, způsobila to, že jej lidi zbožňují...
Je mi hanba za všechny mladé lidi, co jeho smrt přešli pouhým no a co... Plakala jsem, když spadlo letadlo s hokejisty a pláču i teď...je mi proto líto, že se mí přátelé na sociálních sítích hromadně vyznávali ze smutku nad smrtí našich hokejistů a smrt Pana Prezidenta přešli téměř bez povšimnutí...
Zapaluji svíčku a přemýšlím...Tatíček Masaryk a Pan Havel...doufám, že se tam někde nahoře právě baví nad partičkou šachů a shlížejí na tu naši malinkou zemičku a opatrují ji...
Odešel Velký Evropan...řekla bych největší z evropanů a je moc hezké, jak se o Panu Havlovi vyjadřují zahraniční státníci...Kdyby všichni byli aspoň z poloviny takoví, tak věřím, že by všem lidem bylo dobře...
Děkuji Pane Prezidente, děkuji za to, že mohu studovat, že mohu cestovat, že mohu nakupovat bez omezení, že si můžu zajít do kostela. Jste inspirací nejen mou, ale i mnoha dalších. Riskoval jste to nejdražší, co každý máme. Vlastní zdraví. A to jen proto, abychom se měli lépe. Bohužel stalo se vám to osudné. Věřte, že až do smrti Vám za to zůstaneme vděční...Snad si češi rozpomenou, za co tehdy cinkali klíčemi...snad se vzchopí a opět se budou snažit pospolitě bojovat za dobro v naší zemičce.  Byl jste to nejlepší, co nás potkalo a ve vzpomínkách budete stále mezi námi.
Ať je Vám země lehká.
Láska a mír zvítězí. Tak a ne jinak ...

...běhá mi mráz po zádech a slzy tečou...Odpočívejte v pokoji....

Páteční :)

Vytoužený konec týdne nadešel a já si spokojeně hovím v křesílku mezi velikánským plyšovým psem a veverkou :) Tolik věcí mě tento týden potěšilo, že ani nevím, jestli si tolik štěstí zasloužím :) Především jsem spokojená se svými školními výsledky:) z obávaného zkoušení z angličtiny jsem obdržela jedničku a z ještě obávanější pololetky z matiky dvojku za což jsem úplně neskutečně spokojená sama se sebou :) Doma už nám kromě perníčků voní i linecké cukroví a konečně nám před domem svítí stromeček, který se letos taťkovi opravdu vyvedl :) Nejvíce šťastnou mě však účinil fakt, že jsme všichni doma a zdraví, protože v sobotu jsme vezli taťku do nemocnice s poraněným okem a v úterý nám odvezla záchranka babičku...Naštěstí už jsou oba doma a v pořádku a to je fakt, který mi způsobil největší radost...je mi jedno, když mě něco bolí, když mně je špatně, ale nesnesu, když je špatně lidem, které mám nadevšecko ráda...Strašně se těším na Vánoce...už nebudu nedočkavě hltat kapra, abych mohla co nejdříve ke stromečku..nene já si s taťkou ještě přidám jednu porci a až se nám bude chtít vsát od stolu, tak teprve potom si půjdeme rozbalit dárky, které potěší ať už budou jakékoliv...je mi fuk, že nedostanu nejnovější telefon, supermoderní počítač, nejnovější módní výstřelky a tu nejznačkovější kosmetiku...už dávno jsem pochopila, že v tomto kouzlo Vánoc není :) Kouzlo spočívá v zastavení se na okamžik, vypnutí a vzdálení se od toho nechutného konzumu, který je všude kolem nás :) Vánoce pro mě znamenají teplo, které i ten nejluxusnější krb nedokáže vyrobit...teplo, které dřímá v každém z nás, které zahřeje i když je mínus dvacet...teplo lásky, rodinné pohody...Těším se až všichni budeme sedět u Popelky a zobat cukroví a odpočívat :) Jéé už aby to bylo :) Chtěla jsem napsat ještě pár událostí tohoto týdne, ale tak moc jsem se rozvášnila s těmi Vánocemi, že si půjdu uvařit nějaký moc dobrý čaj, zapálím si voňavou svíčku a pustím si pohádku :) Zbytek článku dodám později :) Snad jen pár nekvalitních fotek pořízených za nekvalitního světla :) Aneb naše vánoční manufaktura :)

Na zlepšení nálady...

Tento víkend je prozatím velmi hektický, jsem už úplně exhausted a je mi skoro do breku...ale nebudu zde psát proč...na špatné věci chci zapomenout....
A protože opravdu nutně potřebuju zlepšit, tak si pouštím koledy a čichám vůni jehličí a perníčků :) opravdu to docela pomáhá a já se začínám vracet do normální nálady :) Nějak moc rychle to utíká...nejspíš to je tím, že na nadbytek času si opravdu stěžovat nemůžu:/ Týden nabitý učením a víkendy věcmi, které se nestihly...Uá těším se na Štědrý den:) Né kvůli dárkům...Budu sedět v obýváku v houpacím křesle a chlupatých ponožkách, budu pít čaj s medem a rumem, všude budeme mít zapálené svíčky, bude vonět jehličí ze stromečku, v televizi poběží pohádky a já celý den nebudu dělat nic jiného než relaxovat a užívat si rodinnou pohodu a vánoční atmosféru :) A abych vás trošinku navnadila, přidávám poněkud nekvalitní fotku prvních perníčků, které už buďto zdobí adventní věnec, nebo jsou snězené :) Tak se mějte famfárově :)