Metla lidstva:)

Ahoj blogu!
Dnešní nálada je poněkud přemýšlivá, tudíž i článek bude takový:) Jo jdu se nad sebou zamyslet:)

Schválně, co vás napadlo při pohledu na název článku. Že vás napadl alkohol? Pokud ano, tak chválím, že si uvědomujete, že je to taky jedna z metel lidstva. Dneska ale budu psát snad o té největší metle. I n t e r n e t.

Nebudu to brát nijak obecně, napasuju to na svou osobu. Předem tleskám těm, kteří nemají problém s trávením kvanta času na internetu:)

Tak jak to teda vypadá u mě? Ráno sotva rozlepím oči, sahám po notebooku. Od té doby co máme wifi, nemusím ani vstávat z postele. Rozjedu internet a už to jede efbíčko, blogger, maily. Jdu posnídat a hádejte co? Po snídani to kolečko zkontroluju ještě jednou, co kdyby se něco změnilo že jo. Přes týden pak vyrazím do školy, nechám si odumírat ruku psaním zápisků z přednášek a konečně internet na chvíli vypustím z hlavy. Příjdu domů a první věc? Naše známé kolečko obohacené projížděním článků na seznamu, čtením horoskopů, koukáním na videa a seriály, filmy a dalši veledůležité věci, bez kterých by můj den nebyl dnem:P Samozřejmě nesmí poté chybět večerní zkontrolování veškerých mých účtů na internetu a až poté mohu s klidným svědomím a s nějakým seriálem ulehnout:P

Doufám, že jste v předchozím odstavci vycítili tu ironii. Jo v tomhle ohledu sebou pohrdám. Vzpomínám na časy, kdy jsme neměli doma ani počítač natož internet. Lituju dnešních dětí, které na tom vyrůstají. Já své dětství prožila venku a v knížkách. Knížky, společnice moje milované, já na ně úplně zanevřela. Dřív jsem zmákla i dvě denně a řekla bych, že mě to obohacovalo více než tupé civění na seriály. Je to metla a až teď si uvědomuju, jak hrozná. Žiju nějaký cizí život seriálových postav a na ten můj nemám skrz tohle čas.

Víte, hodně obdivuju lidi, kteří stíhají milión věcí, ale nikdy mě nenapadlo, že bych k těm lidem mohla patřit taky:) Vždyť stačí jenom zvednout zadek od virtuálního světa a užívat si světa skutečného.

Co jsem tímto článkem chtěla říct?
Říct ani tak nic. Jen jsem potřebovala si uvědomit kolik drahocenného času trávím mimo skutečnou realitu. Škoda, že se tu nemůže zhmotnit člověk, který by mě kopnul do zadnice:)

Nu nic nezbývá než přistoupit ke změnám:)
Tak se mějte famfárově a neseďte za tím netem pořád:)

Ze všedních dnů přes noc udělat pátky!:)

Kéž by to tak fungovalo:)

Máte se?:) U mě dobrý teda až na pár věcí:) A těch pár věcí je třeba zaznamenat, co bych to jinak byla za fandu blogového deníčku:)

Nuže začnu:) Áchjo nikdy přesně nevím jak:)

První věc, která není až tak dobrá je to, že letní semestr je v plném proudu. No jo, nic tak zvláštního já vím. Nebýt členkou přičinlivé studijní skupiny, tak se na to možná koukám jinak. Prostě to  teď vypadá tak, že holky z oboru teď prosí každého profesora o předtermíny. Zpočátku jsem souhlasila, některé předměty bude fajn mít za sebou a o zkouškovém toho nemít tolik. Jenže teď to vypadá tak, že jsme si nejspíš celé zkouškové přesunuly na dřív:D takže za tři týdny to odstartuje první zkouška a hned následují další, což mě upřímně děsí, protože jen na jednu z nich máme nastudovat dvoje skripta a dvě knížky. Sám pan doktor nám na přednášce oznámil, že ho budeme nenávidět, že to bude opravdu těžké,  ale že je to nezbytné:) Ať žije stres! Možná mě tak neděsí ten fakt, že jsou zkoušky, děsí mě to, že za dobu po zkouškovém jsem pěkně zlenivěla, rozdívala jsem si seriály, které prostě musím shlédnout!:D
A jak uslyším někoho říct, že dneska udělá školu každý, tak ho asi bacím něčím po hlavě:P

Teď zas něco k zamyšlení:) V pátek jsem měla blokovou výuku předmětu Prostorová orientace osob se zdravotním postižením. Byl to céčkový předmět a zápočet byl za docházku, takže 2 kredity k dobru a navíc mi to hodně dalo. Blok trval cca od 8:30 do 14:00 během této doby jsme jednak měli přednášku o osobách nevidomých, se zbytky zraku či s poruchami binokulárního vidění. Dozvěděli jsme se spoustu věcí o tom, jak by jim mělo být uzpůsobené prostředí, jak by se měl chovat osobní asistent a mnoho dalších:) Pak jsme si to sami vyzkoušeli. ve dvojicích, kdy jeden měl na očích klapky a v ruce bílou hůl a druhý jej hlídal, jsme se napřed vydali napříč školními chodbami.Ceím si tuto zkušenost, pro mě bylo strašně těžké zorientovat se v té nekonečné tmě, ještě když byl kolem mě hluk a já měla pocit, že všichni jsou strašně blízko. Poté jsme se vydali i ven a řeknu vám, to byl teprve zážitek!:) Jít přes přechod a nevidět. pořád jsem měla strach, že jsem strašně blízko aut. ozvučený přechod se ještě dal, ale neozvučený, kdy jsem musela napínat uši a snažila se identifikovat, jestli z této strany jede či nejede auto. byla to tedy pěkná fuška vážení. Už jít poslepu rovně je hrozně těžké, což jsme si taky vyzkoušeli. Schválně zkuste si někdy zavázat oči jít na nějaké bezpečné místo a zkuste jít rovně:) Mně se to teda nepodařilo:) Jsem strašně ráda, že jsem si tento předmět zapsala:) Byla to cenná zkušenost:) I když jsem kvůli tomu přijela ze školy v pátek večer:)

Jinak, zamilovala jsem si další cvičení:) Tentokrát Pilates:) Naprosto mi vyhovuje, je to prostě relax, kde se posiluje a protahuje tahem, žádné prudké pohyby, důležité je správně prodýchávat do bříška:) Docela švanda zjistit, že neumím ani dýchat:)) Při nádechu by se bříško mělo vypoulit a při výdechu stáhnout. Nevím, jak je to možné, ale doteď jsem to měla naopak:D

Další příjemnou věcí je to, že jsme se spolužačkou objevily moc hezkou čajovnu. Jmenuje se Kratochvíle a je to tam vážně skvělé a pro studentskou peněženku krapet příjemnější než v Dobré čajovně:) Dneska jdeme s holkama zase a už se mooc těším na výborný babiččin čaj:)

Když se teď tak zběžně dívám, zatím pořád převažují ty dobré věci:) Nu ale je třeba namotivovat se a opět se ponořit do studia:) Tak zase někdy:)

Nová závislácká písnička:)

Preocupat cu gura ta:)

Na dnešní úžasný slunečný den vám posílám pozdrav z olomouckého bytečku, v podobě Smileyho:) Enjoy:)

Mišmaš:)

Ahoj všichni!:)
Právě jsem se vrátila s oslavy bratránkových narozenin:) Sešli jsme se jako pokaždé ve stejně sestavě, kterou mám moc ráda:) Nejsou to ty nudné oslavy, kdy sledujete hodinovou ručičku:) Smějeme se, bavíme a utíká to rychle:) Strýc pořád dolévá víno a tak mám teď podivně lehkou hlavu:)
Bratránkovi jsme se sestrou stvořily muffinový dort, hodím sem fotku až ji přetáhnu z foťáku;) myslím, že se nám to povedlo:)

A co dál?:) zamilovala jsem se:)Ptáte se do čeho/koho? Do jógy:) Chodím v Olomouci každou středu a je to výborné:) Ten pocit, když se natahuje celé tělo, když každou lekci toho zvládáte více a více:) Víte ta změna o které jsem psala dříve se netýká až tak hubnutí:) Chci být pružná a ohebná a ne si pořád připadat, jak slon v porcelánu:) navíc, co jsem začala pravidelně cvičit, tak mě nebolí krční páteř, což je pro mě neskutečný pocit, který jsem dlouho nezažila:) Vždycky, když se mi nechce vykopat se z bytu a jít cvičit, tak si vzpomenu na ten skvělý pocit, který jsem měla při závěrečné relaxaci, kdy ležíme se zavřenýma očima, představujeme si sami sebe na pustém ostrově, jak ležíme v horkém písku a svítí sluníčko:) když vycházím, tak jsem strašně klidná, mám čistou hlavu a přitom spoustu energie, kterou o půl osmé večer rozhodně nemívávám:) Je to zkrátka pecka!:)

Jaro!Jaro!Jaro! Třikrát sláva Oskarovi, že si dal říct a konečně svítí!:)Sakra, jak mi tohle chybělo:) na jaro jsem úplný úchyl, jakmile ucítím první záchvěvy, tak se ze mě stává jiný člověk!:) Dneska jsem měla botasky!:) pecka!

První zkoušku v ls mám za sebou:)) Angličtina:) 1 chybička a nádherné áčko:) Moje první na vš, takže spokojenost nejvíce maximální:)

Bože, jen neztratit tuhle náladu a tenhle optimismus:) Je mi krásně:)
Postnu vám tu jednu mou nakopávací písničku, která nesmí v mém přehrávači prostě chybět!:)

I ten videoklip je peckovní:) Sakra nějak jsem si oblíbila slovo pecka:D pecka!:)