Vánoční:)

A jsou zase pryč. A prý se vrátí až zase za rok. Ze spíže zmizel poslední kousek vánočky a poslední krabička krémového cukroví se choulí v lednici. To že tu opravdu byly dokazuje už jen můj zvyk nechávat si dárky pod stromečkem co nejdéle, samozřejmě už rozbalené. A jaké tedy byly letos?

Před nimi to bylo poněkud hektické. Týden před nimi jsme museli s naším tátou navštívit pohotovost, báli jsme se, že má infarkt, nakonec se ukázalo, že jeho stavy měla na svědomí krční páteř. Naštěstí se to potom docela srovnalo, ale stejně byl člověk nucen uvědomit si, že to nejkrásnější na těch Vánocích je to, když se lidé sejdou všichni pohromadě.

Na přípravy jsem se těšila a to jsem asi neměla, protože dva dny před Štědrým dne mě zklátila ukrutná chřipka a tak jsem zdobení stromečku a pečení koláčů sledovala pouze z gauče. Na Štědrý den si ale potvora dala říct a trochu ustoupila, takže jsem byla schopna každoroční návštěvy hřbitova. Nazdobili jsme tam dědovi stromek, zapálili všechny svíčky a jediné co kazilo tu dojemnou chvíli byla odporná hnědá břečka, která pleskala člověku pod nohama.

Po návratu jsem se s babičkou a hrnkem čaje dívala na pohádky zatímco naši se sestrou odjeli na návštěvu k druhé babičce. Pro dobro všech jsem se této návštěvy vzdala a nakonec jsem dobře udělala, jak se později ukázalo. Taky tam nebyli všichni úplně fit a sestra si přivezla víc než dárky pod stromeček.

Krátce potom, co se naši vrátili přišla mámina sestra s rodinou, bylo veselo o tom žádná, ale tak nějak to rychle uteklo, že najednou byl čas připravovat večeři. Postup obalování kapra vám tu nebudu nijak popisovat. Úderem páté hodiny jsme se sesedli ke slavnostně prostřenému stolu. Měli jsme puštěné koledy, uprostřed hořela svíčka a bylo vážně takové jiné, krásné, slavnostní. Bramborový salát jako každý rok delikátní a nešlo to jinak, musela jsem se přecpat. O Vánocích chutná totiž nejlépe.

Pak zazvonil zvoneček a já měla důležitý úkol, byla jsem pověřena rozdělováním dárků. Byla jsem šťastná, že moje dárky udělaly druhým radost a ani jsem se nijak nehrnula na rozbalování těch svých. Protože jsem věděla, že rozbalením těch dárků se Vánoce zase naklonily k té druhé polovině. Pomalu jsem trhala papír, za což mě babička klasicky hubovala(apropos viděli jste debilní kecy na Vánoce? Na youtube?  Sedí to:)). PO rozbalení jsem si všechny dárky naskládala zpátky pod stromeček. Nevím proč,ale dělám to každý rok:) A dárky tam leží dodnes:) Zjistila jsem navíc, že ty největší blbůstky mi dělají nejhezčí radost. A tak výskám nad novým prasátkem(chudák staré prasklo před Vánoci, ale sloužilo dobře), pyžamem a pletenýma ponožkama.

Krásný večer jsme završili českou klasikou Pyšnou princeznou a potom trochu nevlastenecky pořadem bratrů Modrým z neba. Byl to tuze krásný díl a já se neubránila husí kůži. A pak, přišel čas a já šla spát. S krásným pocitem, že Vánoce vážně stojí za to a že je budu mít vždycky ráda:)

Teď už to není tak růžové, první zkoušku mám hned 3.ledna a tak ani Silvestr nebude z nejlepších, ale co:)nějak bylo a nějak bude:)

Mějte se moc krásně a nezapomeňte do roku 2013 vkročit pravou:) Mají přece nastat ty změny ne?:) Tak ať stojí za to!:)

Škola, praxe, Vánoce a tak :)

Krásný dobrý den :) Je načase si opět na chvíli vyprázdnit hlavu:) Dát prostor novým myšlenkám a staré zavřít tady na blogu, kde je v případě potřeby zase najdu:)

Přesně před 2 týdny jsem měla za sebou první den své praxe v zimním semestru. Kolik mě pouhé vyřizování praxe stálo nervů se dočtete v předchozích článcích, teď již k praxi samotné. Praxi jsem absolvovala v domově pro seniory ( domov důchodců se už neříká, abyste věděli a byli o něco chytřejší). Týden jsem dojížděla do vedlejšího města za bábinkama a dědouškama. Neřekla bych, že tak málo dní mi dá tak moc. Chvilku trvalo než jsem se rozkoukala, byla jsem přidělena na oddělení aktivizace a popravdě mi přišlo, že ani paní vychovatelka, která mě měla na starost nevěděla co se mnou. Tak jsem dělala adventní svícinky a ozdobičky na stromek. Ale přece jen jsem se dočkala chvíle mnou nejočekávanější a vyrazila s paní vychovnou pracovnicí napříč odděleními. Navštívily jsme různé skupiny lidí, od naprosto soběstačných osob až po úplné ležáky závislé na každé pomoci. Bylo mi z toho smutno, když jsem si uvědomila, že tito lidé vychovali děti, které je tam nechaly. Samozřejmě nelze to takto jednoduše odsoudit, ale o tom až jindy. první den tedy byl takový rozkoukávací. Druhý den byla na programu bazální stimulace. Abyste tuto stimulaci mohli provádět oficiálně musíte mít speciální kurz, který si chci v budoucnu určitě udělat. Ale prakticky bych řekla že stimulaci můžete babičce či dědečkovi provádět i sami. Jedná se vlastně o doteky, tato stimulace se nejčastěji používá u ležáků a spočívá v tom, že ležícího napolohujete do jiné polohy, můžete jej například posadit a udělat polohu klasu v poli, kdy si kleknete za nebo před dotyčného, obejmete ho a pomalinku s ním houpáte, zkrátka jako klas v poli při jemném vánku. Dále se při bazální stimulaci provádí koupel, kdy žínkou omyjete celé tělo. Poté se dotyčný natře masážním olejíčkem. Jde o to, aby cítil vaše doteky, abyy jeho tělo nebylo "mrtvé". Paní vychovatelka mi popisovala, jak absolvovala kurz a řekla mi, ať si zkusím doma lehnout na záda a vážně jen ležet, stejně jako ležáci...je třeba mít na paměti, že ležící člověk se opravdu nemůže hnout. To znamená ležet i když je vám poloha nepříjemná, tak ležet a nepohnout, i když vás něco svědí, tak nepoškrábat se. Doma jsem to hned zkusila a musím říct, že to bylo hrozné, po půl hodině jsem necítila nic, připadala jsem si, jako bych neměla žádné tělo a byl to hnusný pocit, to vám povím. Ale věřím, že je to moc důležité, aby si to člověk zkusil, poté jsem se dokázala o moc lépe vcítit do těch lidí. Dalším překvapujícím faktem pro mě bylo, že na 208 klientů, které toto zařízení má je v podstatě jen jedna paní vychovatelka na tyto aktivizační činnosti. Hrůza a děs.
třetí den byl Mikuláš a to znamenalo roznést nadílku po všech 208mi klientech. Vzhledem k tomu, že jsem relativně vysoká si můžete domyslet, která role mě čekala. Ano, byla jsem navlečena do mikulášského pláště a společně s paní pečovatelkou a slečnou ergoterapeutkou jsme obrážely celý domov seniorů s nadílkami. Smutno dosáhlo vyššího stupně, když jsem viděla, jak jsou ti lidi vděční, mnohým babičkám stály slzy v očích a bylo to takové hrozně zvláštní. nejhorší asi bylo, když mi jedna paní řekla:" Svatý Mikulášku, já už tu nechci být, už ať si mě vezmou nahoru" Mráz mi ještě teď běhá po zádech, ale musím si zvyknout i na tohle, protože ve své profesi, pokud to teda dostuduju se s tímto budu setkávat hodně často. Řeknu vám ale, že po posledním pokoji jsem byla vyflusnutá jak nikdy předtím. Ale přece jsem měla uvnitř sebe takový hřejivý pocit. Bazální stimulace a Mikuláš yly zkrátka dva největší zážitky z mé praxe, které se mi vryly do paměti. potom už jsem si jen psala do terénního deníku, zjišťovala, jak to v takovém zařízení funguje po organizační stránce a pročítala si nejrůznější řády a směrnice. V letním semestru mě čekají terapeutické dílny pro mentálně postižené, už se docela těším na to, co mě čeká nového.
Škola
Vzpomínám si na to, jak jsem sestře nevěřila, že na výšce má člověk maturitu dvakrát do roka:D a ejhle, první zápočťák mi dal vážně zabrat. jelikož jsem tvor poctivý, který nerad nechává něco náhodě na testy se učím pokaždé týden dopředu. Naštěstí jsem to tento semestr měla pěkně rozdělené, každý týden mě čekalo něco, takže na jednu stranu jsem ležela v knížkách neustále, ale nestalo se abych měla více zkoušek v jeden den. A minulý týden jsem pokořila zápočet pro mě nejdůležitější, předmět, který si můžeme zapsat pouze jednou. Základy speciální pedagogiky. Popravdě, jak jsem se v úterý večer vracela domů, bylo mi do breku. Nad speckou jsem trávila vážně spoustu času a můj pocit nebyl vůbec dobrý, o to větší však byla radost, když jsem ve čtvrtek odpoledne najela do stagu a tam se v kolonce u speciální pedagogiky skvělo slůvko splnila. Myslím, že můj výkřik museli slyšet i sousedi, mamka vyběhla do pokoje s hrůzou v očích, myslela, že se něco stalo a já jako šílenec skákala po pokoji a řvala joo, joo, joo, já mám specku:D Krásný pocit, mít všechny zápočty, ale ještě nesmím usnout na vavřínech, protože mám před sebou tři těžké zkoušky, ale doufám, že i ty se zadaří.
Vánoce
Jupíjej už jsou za dveřmi a říkám vám, jestli přijde konec světa, tak budu naštvaná, protože letos se mi výběr dárků povedl, fakt že jo :) Teď je jen nějak pěkně zabalit a ave já :)) A proto konec světa nebude vám říkám, nebude! :))
Rozepsala jsem se poněkud a to mám tolik práce :)) Musím jít vyrobit mamči dárky pro baby do práce, no jo, že já s tou dekupáží začínala:P Pak začít pomaličku vánoční úklid a trošinku se začít dívat na psychologii, protože svátky chci mít ničím nerušené a mezi námi, s břichem plným kapra a br salátu se mooc špatně učí. Tak se mějte famfárově:) A hlavně vánočně:)

Zavilé vití věnců:)

Zdravíčko:)Dnešní článek se bude týkat Vánoc:) Člověk by se nenadál a už klepou na dveře. Jak jsem už psala v předcházejícím článku jsem člověk, který miluje Vánoce a mimo jiné za to vděčím svým rodičům, kteří je pro nás dělali vždycky krásné:) Teď už jsme se segrou obě velké a dospělé a blabla, ale Vánoce jsou pořád stejně krásné, možná i krásnější, protože do příprav se aktivně zapojujeme a taky přiznejme si to, už to není o pouhém rozbalení dárků, já osobně tedy Vánoce vnímám jinak. Těším se na to ohrané klišé, kde hlavní roli hraje pohoda, klid, koledy, pohádky, cukroví, vůně jehličí a vanilky, skořice a badyánu, svařeného vína a smaženého kapra.
Teď tedy k věci:) před první adventní nedělí se u nás koná doslova zavilé vití věnců:) A jak dopadlo to letošní můžete posoudit sami:)

Bohužel ještě dva krasavci chybí do sbírky:) Ale myslím si, že i tihle se docela vyvedli:)))

Asi jako bez názvu:)

pff, jak mám jako nazvat tu změť, kterou se tady chystám napsat? nevíte? Buďte v klidu, já taky ne:)
Tento článek bude pouze takovým předskokanem těch, které se chystám zveřejnit:) V úterý mě čeká zápočet ze specky a je jisté to, že ať už to dopadne jakkoliv, tak do Vánoc budu mít pokoj, přinejhorším si to střihnu zase v lednu, čehož se sice bojím, ale čím víc se učím, tím víc si připadám jako naprostý trouba a tím víc mám pocit, že neumím nic, tak uvidíme:) každopádně bych tu ráda zveřejnila postupně pár článků. některé se budou týkat školy, některé se budou týkat adventu a Vánoc, některé se budou týkat úžasného koncertu na kterém jsem byla nedávno a některé se budou týkat změny kterou chci u sebe nastoliti:))Ale teď bohužel do úterka je tématem numero uno zápočet ze specky. kdyby se jednalo o normální předmět nehrotila bych to tak, ale jelikož si tento předmět můžu zapsat pouze jednou, to znamená tři pokusy a čao pipi, tak se nemůžu ubránit mírné nervozitě...při představě, že bych to teď nedala, no dobře ještě se s tím smířím, ale rozhodně bych nechtěla aby rozhodující byl třetí pokus, brrr....tak já jen, abyste věděli, že žiju a že to tu možná bude živější než tomu bylo doteď:) Tak zase někdy ahoj:)

K učeníčku:) Zimní čaj a pomerančová svíčka:)