Na začátku nové cesty :)))

Ty jo. A je to tam:) Jsem přijatá do Olomouce:) Na dva obory, ale mám jasno :) ty jo.Sotva jsem vylezla z devítky a najednou vysokoškolačka:) Nová životní etapa přede mnou:) Noví lidé přede mnou:) má vysněná práce přede mnou:) Co na to říct? Snad jen:) Nebuďte mě prosím:))

K.O.N.E.Č.N.Ě. je to štěstí plnohodnotné, zvládla jsem to:) z 200 lidí 7. a 2. začínám si sama sebe vážit a trošku se mi zvedlo sebevědomí:) Hlavně jsem ráda za to, že peníze, které do mě naši vrazili, a že jich nebylo málo, nebyly jen peníze vyhozené oknem, že to k něčemu bylo:)

A teď tedy definitivně Z.A.Č.Í.N.A.J.Í. P.R.Á.Z.D.N.I.N.Y.!!!:)))

V Zoo

Milý deníčku, v sobotu jsme s milým navštívili Zoo Lešnou u Zlína:) Bylo to vynikající:) Zbožňuju zvířata a zbožňuju milého, co víc si přát??:)
V téhle zoo jsem nebyla pěknou řádku let, takže jsem byla moc překvapená, jaká je hezky spravená:) užívala jsem si:) Mými favoritkami se staly jakési malučké opice užnevímjaksejmenovaly:) praly se, vybíraly si blechy, skákaly ze stromů na zem no hotové kamikadze:) Lev spal opravdu na frajera s nohama ve vzduchu a páv zrovna roztahoval svá pera:) Jediné co mi trošku kazilo dojem byli lidi:) Nevykládejte si to zle, ale vážně nepochopím, proč tam spousta lidí i přes vyslovený zákaz, který visel u každé klece, voliéry, výběhu házela své vlastní chleby, bagety, rohlíky a nevím, co všechno a přitom tam byly automaty, kde si člověk mohl za pětikorunu koupit hrstku krmiva určeného pro zvířata:) Já už se ani nedivím, že to na zemi vypadá, tak jak to vypadá, když lidé neumí ani číst že jo:) Dost bylo rozhořčení, chtěla jsem si jen zapsat další krásný den z letošního léta:)

Vinna v plném rozsahu...

...no jo, nejraději bych si nafackovala za to, co jsem sobě a svému tělu celý rok prováděla :) Nulový pohyb, sladkosti, tučné věci...nekonečná únava, kilíčka nahoře a absolutní lhostejnost k tomu všemu, musím se přece učit že jo...blbost a alibismus nic jiného:)
Tak se teď snažím trošku překopat svůj životní styl a zjišťuju, že nedostatek času je jen hloupá výmluva:)
Takže poctivě snídám, svačím, obědvám, svačím, večeřím a svačím:) Jím pořádnou dávku zeleniny a ovoce a snažím se vyhýbat sladkému a tučnému a věřte nebo ne, když vážně jím 6x denně v menších porcích, tak na tu čokoládu ani chuť nemám a cítím se o mnoho líp:) Taky se pomalu snažím zase přivykat sportu, kterým jsem dříve doslova žila, ani nevím, kde se stal ten zlom a já s tím přestala:)
Docela mě tyhle změny baví a já jen doufám, že se mi podaří zase dostat do kondice, protože v 19ti se zadýchávat do schodů,no docela nic moc:) Ono ve starším věku by to mohl být docela problém:)
Navíc je léto:) Všechny ty dobroty rostou na zahrádkách a čerstvé se dají sehnat všude, takže není nic jednoduššího než trošku nad sebou zauvažovat, jestli náhodou svému tělu neubližujem a zkusit s tím něco udělat:)
Tak se mějte krásně a já jdu na sváču:))

Hlavně nezapomenout...

...na ty skvělé letní dny:))
Ahoj, můj blogový deníčku, chci ti říct, že spontánní nápady jsou vážně ty nejlepší, a tak včerejšek byl více než skvělý. Začalo to nevinnou otázkou, co dělat? :)Ano, co se dá dělat v podvečer krásně letního dne??:) Sbalit košík, milého a vyrazit na piknik k nedaleké přehradě:)
Na místo činu jsme dorazili zhruba kolem sedmé hodiny večerní, u přehrady bylo dosud pár plaveckých nadšenců, kteří třpytivou hladinu křižovali společne s hejnem kachen, ve skrytých koutech byli schováni rybáři, ale měli smůlu, protože my měli lepší chleba:)) Roztáhli jsme si deku blízko břehu, tak abychom si mohli lehce močit nohy ve vodě a vybalili tu spoustu jídla, doteď nechápu jak jsme to zvládli sníst :)) Hermelín, mozzarela, olivy, eidam,kuřecí šunka, rajčátka, jablíčka, celozrnné pečivo...Pozorovali jsme západ slunce, házeli kousky chleba do vody a sledovali ryby, které se po něm doslova málem utloukly...Bylo mi strašně fajjn, ale jak to tak bývá, všechno hezké má svůj konec, tak i my jsme sbalili deku a vyrazili zpátky domů...:)
P.S.: Milý deníčku, musím ti ještě říct, že jsem se dnes opět přesvědčila, že každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán:) A tak tu po včerejším pletí záhonků u babičky, sykám s jogurtem naplácaným na mých pekelně spálených stehnech obsypaných vyrážkou ze sluníčka:)
Ale stejně...VIVAT LÉTO!:)

Víkend:)

Byl náročný, byl skvělý, byl zábavný, byl letní, pohodový,ale zatraceně krátkýý :)) Sobota -> Maturiťák -> nejlepší párty chata u přehrady,opalovačka s holkama na mole, hrnečky a tričko pro naši třídní mámu, povídání s profesory o půlnoci na mole, tančení na terase, nejlepší grilování, skvěle osvěžující bowle, nejlepší proslov, skvělá jízda autem, mastný flek, lalalala, já ho shodím, Ma chérie, Afrocirkus, panačkování s profesorstvem, usínání ve čtyři ráno, vzbuzení v šest, Vltava jako budíček a jedeme dál:) Těžké oči, zívání a otvírání pusy na celé kolo, cesta domů, dvě hodinky spánku a oslava bratránkova titulu, opět grilování, skvělé masíčko, metaxa, koupací sezóna zahájena skokem do bazénu, příjezd milého, sezení na zahradní houpačce až do teď:) Rozumíme si i beze slov :) Ano bylo to skvělé a bylo to fajn:) Zítra podepsat nějaké protokoly ve škole či co :)
Ty jo konečně mi to dochází:) Sakra vždyť je léto!:)

Afrocirkus:))

Příspěvek knihomola:)

Konečně je tady to období, kdy můžu číst co chci a kdy mám na to čas:) Takže jsem se hned s chutí pustila do louskání a přináším vám malou rekapitulaci knížek, které jsem te´d po matuře přečetla:)

Radek John-Memento

 Po přečtení této knihy jsem chvíli dumala, proč Radek John ezůstal raději u psaní. Kdyby netajtrlíkoval v politice, tak bych nejspíš napsala, že jej mám ráda. Knížka je psána stylem typickým pro autora. krátké věty, které umožňují přečíst příběh opravdu jedním dechem. Nechci zde líčit celý obsah, tak jen to nejhlavnější. Ocitáme se v prostředí drogově závislých lidí v době, kdy se o této problematice téměř nic nevidělo, pervitin byl dokonce povolen. Hlavní hrdina Michal je drogově závislý mladík, který se dostává do bludného kruhu, který je typický pro každou závislost. Potřeba drogy, potřeba prostředků k sehnání, výčitky a snaha přestat. Pro ty, co knihu nečetli a třeba se chystají, nebudu prozrazovat závěr. Určitě knihu můžu doporučit, jak jsem psala výše je psána velmi poutavě a je snadné se do ní zakousnout. Navíc slouží jako dokonalá prevence před závislostí. Chvílema mi běhal mráz po zádech a jedno vím jistě, že drogy v životě nemíním zkusit, i kdyby to mělo být čistě ze zvědavosti.



Leo Rosten-Pan Kaplan má třídu rád

 Tuto knížku bych doporučila všem milovníkům jazyka:) V knize se setkáváme se svérázným panem Kaplanem, který svou jazykovou nevědomostí zapříčíní nejednu humornou situaci. Kniha je milým počtením, které nemůže nikoho urazit. I když musím přiznat, že jsem možná očekávala trošku víc:) Ale i tak se mi knížka líbila a určitě jsem ji nečetla naposledy:)










J. D. Salinger-Kdo chytá v žitě

Caulfield- tak zní jméno hlavního hrdiny příběhu. V knize se stáváme součástí všech jeho postřehů, myšlenek a názorů. Jedná se vlastně o jakýsi popis USA tehdejší doby očima našeho hlavního hrdiny, který s notnou dávkou ironie na pozadí vlastního příběhu popisuje tehdejší situaci:) Jsou zde popisovány téměř všechny společenské vrstvy. U této knihy se nejednalo o bezmyšlenkovité čtení, přemýšlela jsem, spojovala souvislosti až jsem se najednou ocitla na konci knihy. Takže doporučuju:)

Zkouška dospělosti:)

Předem upozorňuju případné čtenáře, že tento článek bude asi dlouhý:) Byly to obrovské nervy, ale i přesto si to chci zapamatovat:)
Maturitní kolotoč pro mou maličkost odstartoval 2. května písemnou částí z češtiny :) Byla jsem překvapená tím, jak moc klidná jsem byla, zvlášť když někteří spolužáci pořádně jančili:) Popravdě češtinu mám moc ráda a slohovky mi nikdy nedělaly problém, takže to byl nejspíš ten důvod:) Každopádně po napsání didaktického testu jsem už tak vyrovnaná nebyla, samozřejmě tříhodinová přestávka mezi testem a slohovkou byla přímo určená k debatě alá co jste dali u toho a toho cvičení, co si myslíš že mělo být to a to:) Po tom, co jsem zjistila, že se mi už minimálně pět odpovědí liší s tím co dávali spolužáci, tak jsem raději vypnula a snažila se to nevnímat. Pamatuju si, že na slohovku bylo ve třídě pěkné dusno a nakonec přišla i bouřka:) Vybrala jsem si vyprávění na téma Svět je tuze malý a o náhody zde není nouze:) No řeknu vám, že slohovku mi nejspíš opravovala nějaká romantická duše, protože můj sladkobolný výtvor a pouhé strhnuté tři body mi nějak nejdou k sobě :) Každopádně jsem věděla, že mám za sebou to nejmenší zlo, spolužáci odešli domů psychicky se připravit na další den, kdy se psala angličtina. Já jako jedina maturující ze španělštiny jsem měla čas do 10. května :) Nicméně ani nevím jak, ale najednou jsem znovu v 8:00 seděla v učebně a čekala na pokyny:) přiznám se, že španělština mi trochu naháněla strach, naštěstí ale na mě dozíral ten nejšílenější profesor ze školy, takže nejen, že jsem nebyla nervózní, měla jsem dokonce dobrou náladu a smála se. Nezapomenu, jak ze svého pověstného kufříku vytáhnul atrapu pistole, prohlásil o ní, že je ze Španělska a zeptal se mě, jestli si nechci start své práce odstřelit :) A taky jeho retro budík, který měl nachystaný způsobil, že celou dobu jsem se usmívala:) Oproti cvičným testům, které jsem si zkoušela, mi ten naostro přišel celkem jednoduchý, takže jsem odcházela s dobrou náladou:) před školou mě čekala mamča a společně jsme si šly sednout na kafe:) Taky mi koupila oblečení na ústní část, takže jsem byla nadmíru spokojena:) A pak hurá zpátky na slohovku:) No napsala bych no coment :D Hlavně dodržet všechny body říkala jsem si v duchu :) Ale stejně, pitomější sloh jsem snad nenapsala :D
Písemné tedy byly za mnou a přede mnou se rozprostírala má noční můra:) Strašně nerada totiž mluvím, při sebemenším zaškobrtnutí znejistím a okecávat vážně neumím:) Nezbývalo než se snažit vše poctivě naučit:) Nevím co na tom bylo to nejhorší, jestli ty tři týdny, které jsem musela vydržet nebo to učení či únava. Stručně řečeno, byla jsem marná. Energetické drinky, káva, ginko biloba, guarana...jakoby si ten můj organismus na všechno zvykl a nic neúčinkovalo. Nakonec se docela osvědčil doma vyrobený ledový zelený čaj s citrónem. Pocit, že nestíhám, nervy že nic neumím a že to nezvládnu. Výbuchy pláče. Vážně přiznávám,že jsem chvílema řvala jak tygr. Mamča mě utěšovala a dodávala mi odvahu. I když šlo to těžko uvěřit jejím povzbudivým řečem, protože jsem fakt myslela,že to nezvládnu. Ale tím si každý prý musí projít.
Asi nejhorší na celé maturitě bylo to čekání. Ústní jsem měla rozvržené do tří dnů a pak jsem týden čekala na výsledky slohovek. Člověk přišel z jedné zkoušky, sice spokojený, že ji zvládl, ale nešťastný z toho, že to nic neznamená, že pořád ještě musí něco překonat. 28. května jsem maturovala ústně z češtiny a profilové angličtiny:) Čeština byla parádní, vytáhla jsem si 1 :) Což znamenalo Robinsona Crusoa :) Vůbec mi nepřišlo, že skládám nějakou zkoušku:) Bylo to takové příjemné popovídání o literatuře s třídní, která mě zkoušela a přísedící dějepisočeštinářkou :) Obdržela jsem plný počet bodů:) V angličtině jsem z pytlíku vylovila číslo 26, tedy Londýn :) Zaradovala jsem se a rozšafně začala psát:) Najednou mě zavolala profesorka ať se už přesunu ke zkoušení, hrklo ve mně, protože jsem se tak zakousla do toho Londýna, že jsem zapomněla vypracovat gramatické cvičení, které bylo součástí. tak jsem tedy začla tématem:) Pozvolna jsem se přes historii a památky dostala k dopravě až mě profesorka musela stopnout. Nu a nadešlo gramatické cvičení. Vařila jsem to z fleku a chybovala a červenala se a chtělo se mi brečet. Nakonec jsem za své snažení obdržela dvojku s tím, že jsem měla našlápnuto na jedničku, kdybych nepokazila to cvičení. No jo, když passives nikdy nebyly můj cup of tea :P A hurá, úterý volné strávené se španělskými reáliemi a pocitem, že to teda fakt nezvládnu:) Středa, 30. května:) Asi se dalo čekat, že když maturuju jako jediná, tak že na mě příjde spousta lidí:) Vytáhla jsem si číslo 2, míchanice témat, kdy to hlavní byla královská rodina:) paní profesorka mi zapomněla donést slovník, takže jsem se musela připomenout :P Pořád jsem zvedala hlavu, kdy jako ti lidi, co tam seděli odejdou. Neodešli. Hned v úvodu při představování jsem trošku vyčůraně podotkla, že hoy tengo mis cumpleaňos :) tedy, že mám narozeniny:P V duchu jsem doufala, že přece chudáka holku nevyhodí na její narozeniny :P Ani jsem nevěděla jak, ale celou dobu jsem mluvila a trošku překvapeně zjistila, že už je konec zkoušení. Byla jsem moc ráda, že jsem zkoušení zvládla na chvalitebnou:) Ovšem radost netrvala dlouho, další den mě čekal předmět, kterého jsem se nejvíce bála:) Základy společenských věd:P Brečela jsem, brečela jsem a brečela jsem. Snažila jsem se toho co nejvíce zopakovat, jenže to jsem neměla dělat, protože jsem zjistila, že otázky ohledně psychologie a ekonomie by tedy vážně nešly a tak jsem se už viděla, jak tahám čísla 15- 19 a 22-25. Nadešel čtvrtek a já vcházela do třídy, předtím jsem ještě nejvíc vyčůraně podotkla, že jsem včera měla narozeniny :D profesor mi pobaveně popřál všechno nejlepší a zeptal se mě, co si chci vytáhnout:) Filozofii nebo logiku odpovídala jsem:) Filozofii jsme totiž brali ve čtvrťáku, takže se mi nejlíp učila a docela mě i bavila a v logice nejde ani tak o logiku jako spíš o jakousi mechaniku. Zalovila jsem a číslo 21 hrklo ve mně, protože jsem si v tu chvíli neuvědomila co je to za otázku, už jsem se viděla jak vykládám úvod do ekonomické teorie. Byla to nakonec sociologie, konkrétně sociální struktury, skupiny a organizace. oddechla jsem si, nebylo to sice pravé ořechové ale věděla jsem, že jsem schopna o tom tématu mluvit. A taky, že jsem mluvila, občas jsem se nechala nachytat na některých otázkách, ale celkově to nebyla taková hrůza:) ten den jsem odcházela s chvalitebnou a pocitem, že už to mám za sebou:) Ale jásat jsem nemohla, protože přede mnou ležel týden nejistoty:) A popravdě já snad ani neměla radost, bylo mi strašně divně...jednak strašně blbě od žaludku a jednak jsem se fakt neradovala...V pátek následovalo rozloučení s maturitní komisí, měli jsme strašně hodného předsedu, který nám věnoval bílou obálku, že v ní máme něco na památku, ale že to máme nechat až na maturiťák, tak jsme všichni nehorázně zvědaví, co tam bude :) Ten týden byl nehorázně dlouhý teda. Nakonec ve středu jsem se dozvěděla, že tedy mám maturitu:) Nakonec za sedm:) Z češtiny výborná a zbytek dvojky:) O jednu dvojku míň a bylo by to vyznamenání :) Ale zklamaná rozhodně nejsem, i když jsem čekala, že moje radost bude větší. Čekala jsem, že zažiju nehoráznou euforii, výbuch endorfinů po tom stresu a nervech, jo byla jsem ráda, že to mám za sebou, ale žádná euforie :) A doteď se ten pocit nedostavil:) Ale tož co už:) Já byla divná odjakživa :) Teď ještě zmáknout poslední přijímačky, které doufám dopadnou úspěšně, protože já do toho Olomouce SAKRA CHCI!:)) A pak můžu začít prázdninovat :) A konečně psát i o něčem jiném, než o učení :) Končím tímto nejdelší článek v historii mého blogu :) Tečka:)

To už jsem jako dospělá?:))

V první řadě se omlouvám za neaktivitu:) Víte, zařekla  jsem se, že dokud nebudu mít maturitu sakumprdum, tak nikde nic psát nebudu :) Dneska ráno jsem se dozvěděla, že i slohovky jsem udělala, takže konečně mi spadnul obrovský šutr ze srdce :) Více v příštím článku:))