Nastal čas...

Za měsíc a tři dny to vypukne... Maturitní maraton odstartuju písemkama z češtiny 2.5. následují písemky ze španělštiny 10. 5 a poté 28.  30. a 31. ústní zkoušky z češtiny, španělštiny, angličtiny a společenských věd...Zdaleka nemám veškeré podklady a nálada začíná houstnout i ve třídě...dneska jsem celou hodinu matematiky utěšovala spolužačku, která se z toho trošku sesypala...jediné plus nacházím v tom, že jsem před týdnem psala POSLEDNÍ PÍSEMKU Z MATIKY EVER! Už žádné čísla, které mi nikdy nic neříkaly:) A tak si říkám, jestli nenastal čas zmizet na chvíli z internetového světa..deaktivovat si facebook a ostatní sociální stránky a dát si pauzu od blogu. Víte ono se to nezdá, ale ten čas strašně rychle letí. Třeba teď, přišla jsem ze školy, uvařila kafčo a sedla k notebooku. než jsem oběhla facebook, blogy, mail a ostatní věci, tak drahocenná hodinka zmizela v nenávratnu. Kdyby jen hodinka, kolikrát narazím na nějaký zajímavý blog a jsem schopná ho prozkoumávat i hodinu, mnohdy až do té doby, než dospěju na samotný začátek onoho blogu. A tak se přemlouvám abych stiskla to tlačítko deaktivace na fb a odpoutala se od virtuální reality. Člověk by neřekl, jak moc jej internet pohlcuje. Navíc se děsím toho, že naše třída maturuje až druhý týden a vážně nemíním číst statusy spolužáků z ostatních tříd o tom, jak se jdou opít, jak to mají za sebou a za kolik to udělali. Achjo, nejradši bych odešla na nějaké místo bez elektřiny a připojení, aby to nebylo tak těžké, odpustit si ty chvilky na netu:) Ale víte co? Já to zvládnu:) Takže příští článek čekejte 31. 5. , kdy budu mít po všem. Tedy téměř po všem 15. června mě čekají přijímačky:) Tak se mějte fanfárově, užívejte jara, hezky pište na svých blozích ať si poté můžu počíst :) případným maturantům přeju hodně štěstí:)
Na závěr jedna písnička, jejíž text jsem měla doplňovat na doučování:) Už jsem psala, jak je má doučovatelka skvělá?:)

JARO!:)

8no konečně jsme se dočkali:) Sluníčko svítí, obloha je modrá a hlavně, už se dá vyjít ven jen v tričku:)
Už je to tady:) To jaro, po kterém jsem toužila:) Zároveň se ho však bojím:) Áchjo, někdy bych svou svědomitost nejraději zakopala někam pod zem:) pořád mě nutí něco dělat:) A tak procvičuju španělštinu, učím se otázky do angličtiny a společenských věd a v mezičase čtu knížky, které jsem si vybrala do maturitního seznamu( už podruhé prosím!)Chtěla bych tak den nafouknout minimálně o pět hodin:) jenže to nejde a tak je čas mým největším nepřítelem:) I když se snažím každou chvilku využít smysluplně, tak mám pocit, že dělám málo:)
nevěřili byste, jak je taková jarní kúra povzbuzující:) Po právě skončené zimě jsem se citíla tedy pěkně blbě :) jakoby všechno špatné bylo usazené všude v mém těle, byla jsem ospalá a unavená a pěkně protivná:) Tak jsem si řekla, že to takhle dál nepůjde:) Strašně mi chybí období, kdy jsem hrála závodně házenou, chybí mi ty propocené trička, stažené svaly, ruce špinavé od lepu. Chybí mi ten pocit vstřeleného gólu a pocit výhry:) Chybí mi soustředění, turnaje a zápasy:) chybí mi ty časy, kdy jsme s kamarádkou nežily ničím jiným:) pokud jsme nebyly na tréninku, tak jsme na místním hřišti nebo v hale sledovaly muže, dorostence a žáky:) chybí mi ta kondička a nezkrácené svaly:) Bohužel, musela jsem přestat hrát kvůli zádům, ale strašně ráda na to vzpomínám. a víte, co se stane, když člověk zvyklý na neustálý pohyb, přestane sportovat? Zkrácené svaly, zadýchání se do pitomých schodů ve škole, únava a špatná nálada...A proto vám všem radím, sportujte:) Endorfiny jsou skvělé a člověk se cítí strašně dobře:) A není to kec, ale holá pravda:) A tak sportu, jaru a pátku zdar!:)

Hořce

Hořce chutná, když jako jediní z celé školy maturujete ze španělštiny a dozvíte se, že se koná konverzační soutěž, až když je po ní...ještě více hořce možná chutná to, že se dozvíte od spolužačky, která maturuje z matiky a chystá se na VUT, že profesorka španělštiny ji nutila do té konverzační soutěže jít...chm a já? Nevím o ničem...proklínám den, kdy jsem se rozhodla maturovat ze španělštiny, nejen že mi profesorka předhazuje ať jako kdyžtak počítám se čtverkou... Vím, že v pátek to bude lepší tahle nálada...mám doučování a má nejmilejší slečna doučovatelka mě pochválí, že jdu nahoru a že se lepším...a tady slibuju na svou čest, že pokjud odmaturuju, tak se profesorka nedočká mých díků, kdepak..a mé slečně doučovatelce koupím obrovskou kytici a nepřestanu jí být vděčná...a víte, co je ještě sranda? Ústní část maturity ze španělštiny skládám prosím pěkně na své narozeniny! A tak se těším, jaký pěkný dáreček mi komise nadělí....jo, asi jsem zoufalá...

Plesové:))

Dlouho jsem váhala nad publikací těchto fotek:) Proč? Nechci, aby mí známí zjistili, že si píšu blog:) po chvilce uvažování jsem se rozhodla, že tu plesové fotky dám, protože nikdo netuší, že mám tohoto koníčka a i kdyby, tak pochybuji, že někdo zjistí mou adresu, vzhledem k tomu, že název blogu není žádná moje přezdívka a adresu jako takovou jsem nikde nezveřejňovala:) Takže tak:) Jinak fotky jsou z maturitního plesu, na který budu vzpomínat strašně ráda, protože se moc povedl:) Celý večer jsem protancovala s milým a skvěle se bavila:) jen mi přišlo, že strašně rychle utekl, což byla obrovská škoda, ale co:) všechno jednou končí:) Dost řečí:) přikládám pár snímků:)

S vínem v krvi

...nevím čím to je, jestli za to může víno, které mi právě koluje v žilách, nebo nechuť sáhnout na cokoliv, co se týká školy...každopádně moje nálada by se dala označit za zvláštní, hloubavou a sladko-hořce smutnou...a co by to bylo za správný internetový deníček, kdyby jsem se do něj z těchto pocitů nevypsala...omluvte prosím chyby, které zde má ovíněná hlava dozajisté naseká...
Včera...jsem ze sebe zklamaná a to dost...Mám z těch NSZ pekelně špatný pocit...já, ano já knihomol na druhou...člověk, který bez knížky nedá ani ránu...člověk, který za den je schopný přečíst třeba i tři knížky..ano přesně takový člověk včera nestíhal verbální část testu, na kterou si tak věřil...o analytické a kvantitativní části ani nemluvě...Navíc mi včera došlo, kolik nás je...lidí, kterým jde teď o budoucnost...sakra, sakra, sakra...chci být mezi těma šťastnýma, kteří budou za tři měsíce vysmátí...ale kdo by nechtěl...
Vím, že všichni, kdo mi řikají...to dáš, to zvládneš...vím, že to nemyslí zle...ale není to trochu plytké...neříkají to jen tak? Neříkají to jen proto, že se to od nich čeká? Čekám vlastně jinou odpověď než tuhle? jak bych se zachovala, kdyby mi někdo řekl nevím, jestli to zvládneš? Netuším? Byla bych naštvaná nebo bych ocenila upřímnost? Nádech, výdech...Ne! Děsí mě, jak to všichni berou jako samozřejmost, že to zvládnu...Co když ne? Nesnáším řeči typu...maturita byla pohodička...Nikdy to neřeknu! I kdyby samotné zkoušení před komisí byla pohodička, tak na ten stres předtím nikdy nezapomenu....
Máma...ještě, že jí mám...je nejlepší...probírá se mnou všechno do hloubky, dodává mi odvahu, můžu se na ní spolehnout...už kvůli ní a tátovi chci uspět...prý v dnešní době může studovat každý...ale houby...vždy´t jen přihlášky spolkly tři tisíce...a to jsme se ségrou dvě...už by to chtělo nové auto,, přála bych našim pořádnou dovolenou někde na horách, kde to mají tak rádi...vím, že peníze na účtě jsou...jsou tam, ale čekají na to, až je spolknou naše studia...nikdy nepřestanu našim být vděčná, za to, že ač máma uklízečka a táta elektrikář, tak dokázali naspořit tolik, abychom se segrou mohly jít studovat...jsou nejlepší a ač se to v dnešní době příliš nenosí a mnozí mí vrstevníci by mě považovali za trapnou, tak já se za to nestydím...nestydím se za to, že mám naše ráda a že jsem jim vděčná...
Včera u milého doma byla návštěva...sousedka s dětmi...dříve měla dvě vlastní, ale dceru ji srazilo auto...vzala si tři děti z dětského domova...nejmladší trpí poruchou pozornosti a taky má nemocnou štítnou žlázu...nádherné dítě, milé a usměvavé....a já si uvědomila tím víc, že na tu specku sakra chci! Chci takovým lidem pomáhat, chci jim být užitečná...přemýšleli jste někdy třeba nad tím,že lidé, kteří se chovají zvláštně, za to třeba nemůžou...viděli jste někdy dítě, které vztekle brečí v obchodě? Co jste si o něm pomysleli? Řekli jste si, že je to rozmazlený hajzlík? A napadlo vás třeba, že to může být malý autista? je smutné, že dnešní člověk vidí všude jen výsledky a důsledky, ale nepídí se po příčinách...
Ách jo...nejspíše je na čase zastavit ten proud myšlenek, zvednout zadek a začít něco dělat...brečet dovede každý...

Nervózní...

...tak jo zítra touhle dobou to budu mít za sebou:) Co? NSZ :) O nic nejde, můžu si to zopakovat...ALE! Ne nechci ať kvůli mé neschopnosti rodiče vyhodí do vzduchu další peníze :) Jen přihlášky spolkly skoro tři tisíce a NSZ další tisíc...Chci to napsat dobře, dvě vysoké mi na nich záleží...TAKŽE! Takže se vracím zpátky k učení...

Já vím nač myslíte, řekl Tydlidum, ale není tomu tak, nikterak.-A naopak, pokračoval Tydliti, kdyby tomu tak bylo, mohlo by tomu tak být. A jestliže tomu tak bude, bude moci tomu tak být, ale jelikož tomu tak není, tedy tomu tak není. Lewis Carroll: Alenka v kraji za zrcadlem

Mluví lhář pravdu, tvrdí-li, že lže? Mluví-li pravdu a říká-li, že lže, pak lže, ale jestliže lže a přitom říká, že lže, pak mluví pravdu. V touze rozhodnout, zda ten, kdo říká Lžu, má pravdu nebo nemá, točíme se v paradoxním kruhu.

Jak já zbožňuju logiku :P