Děkuju. Jak to tedy bude dál?

Včerejší výlev nepatřil k zrovna pozitivním. Tímto bych chtěla poděkovat Kriss a slečně L. za povzbudivé komentáře. Uvědomila jsem si, nejsem stavěná na to, abych do něčeho skákala po hlavě, nejspíš budu potřebovat pomalý rozjezd.
 Musím se zastavit a popřemýšlet, co mě baví a tím směrem se dát. Ono když to člověka nebaví, asi těžko u toho zůstane a tak vzpomínám a přemýšlím.

Zbožňuju svého psa. Je to milouš, kterého jsme si dovezli z útulku. Je hrozně aktivní a nejspíš by prospělo nám oboum, kdybych se od něj učila:) Momentálně navštěvujeme místní cvičák, i když uznávám, že tento krok jsme měli udělat mnohem dřív, tak se uklidńuju, že snad není úplně pozdě:)

Kdysi dávno mě hrozně bavil aerobik, to spojení pohybu s hudbou...Bylo to super a já marně přemýšlím, proč jsem přestala. Tak zkusím prošmejdit internet a snad na něco narazím:)

Minulý rok mě oslovila jóga a pilates:) Pomalé protahování spojené s hlubokým dýcháním dělalo moc dobře mé krční páteři.

Sakra, když se tak zpětně dívám, proč já s tím přestávala vlastně, vždyť mě to bavilo a cítila jsem se fajn.
Achjo divná povaha.
každopádně už si nic nebudu slibovat a nechám tomu volný prostor. Uvidíme:)

We found love in a hopeless place....

Ležím v čerstvě povlíknuté posteli, po pravé ruce mám rozbalenou čokoládu po levé sklenku vína a zapálenou svíčku....A to dnešek vypadal tak slibně...

Nevím, jak to mám napsat, abych správně vyjádřila své pocity. Když je člověk neupřímný k ostatním, je to zlé. Ale když je neupřímný k sobě? To je hodně zlé.

A tak mi u postele leží nové boty na cvičení, které jsem si koupila před týdnem s přesvědčením, že mě to donutí ze sebou něco udělat. Za celý týden jsem v nich cvičila pouze jednou. Taky už několik dní se snažím změnit svůj jídelníček, abych to dneska mohla tak krásně zabít čokoládou a vínem. A to jen kvůli tomu, že mi nevyšel plán na večer, což zapříčinilo mou špatnou náladu a já automaticky sáhla po těchto ,,zlepšovácích". A teď? Je mi hůř než předtím.

Kolikrát jsem už sama sobě slibovala, že to už konečně dokážu. Kolikrát už jsem začala. A kolikrát to zase vzdala. K vytáhnutí bílé vlaječky a kapitulaci mi stačí jeden problém, stres a když něco nejde podle plánu.

Jsem vážně slaboch a nejhorší na tom je, že už si ani nevěřím...nevěřím, že to dokážu, tolikrát jsem zklamala sama sebe. Fňukno...

A tak ve své bublině řeším své malé pády. Ale s vínem a čokoládou to asi moc nepůjde........

Jsou horší věci, větší problémy...ale stejně. Tečka.

Tahle písnička je momentálně moje srdcová. Lepší než originál. Věta we found love in a hopeless place tu vyznívá tak nějak lépe:) Opravdověji:)