O tom...

O tom, jak právě ležím v posteli, kolem mě se válí milión skript, které jsou to poslední na co mám náladu. Vážně nejsem jen pořád v depresi, jen ty pozitivní věci nemám tendenci psát, kdežto ty negativní musí prostě ven.
O tom, jak táta má obyčejnou chřipku a jak už si diagnostikoval milión jiných problémů. Taky o tom, jak se přítel nechá neskutečně ždímat od své pseudorodiny. O tom, jak se tu snažím být pro všechny. O tom jak těžké je přesvědčit mozek ať zapne a přestane se zaobírat nedůležitými věcmi. O tom, jak bych už měla začít praktickou část bakalářky a pořád tápám. O tom, jak jsem si dala jako státnicový předmět somatopedii a přitom má znalost biologie člověka je nulová. O tom, jak zase tlaskám nesmysly a cítím se všelijak jenom né dobře. O tom, jak jsem zase přestala cvičit a jak mi kvůli tomu nadává krční páteř. O tom jak jsem teď v neustálém stresu a někde pořád pobíhám. O tom, jak toužím v něčem vynikat a o tom, jak jsem ve všem průměrná. O tom, že někdy opravdu nemám dobrý den. O tom, jak bych se měla učit a přitom se mi nechce spát. O tom, jak mám chuť zalézt někam do nory, dostat se do stavu hibernace a nechat se probudit až bude po všem....
O tom, že i optimisté mají své dny....

Jak jen tento příspěvek nazvat?:)

Mrtvo, pusto, prázdno, neaktivita, lenost...No jo už to bude chvilka, co jsem se ozvala naposledy:)

A tak můj blogový deníček upadá a chátrá a já ztrácím vzpomínky na tuto dobu:) Tak bych měla zase začít psát, čas utíká rychle, mozek čerpá stále nové věci a byla by škoda zapomenout na léta prý nejkrásnější, na léta vysokoškolská..

Právě řeším zásadní dilema, jestli opět bydlet v Olomouci nebo nebydlet. Spolužačky z oboru jsou akční holky a tak téměř všechna povinná cvičení máme v jeden den. Jenže poctivka jako já by ráda navštěvovala i přednášky a tak se to ve mně mele, do toho ještě projekt pod katedrou výtvarky, který pořádně nevíme kdy začne. A tak v hlavě sčítám pro a sčítám proti a mám z toho pěkný maglajz(úžasné slovo:D), nejhorší na tom je, že za mě to nikdo nerozhodne a taky to, že na rozmyšlení mám asi jedno odpoledne:D. A tak rozpolcená vypisuju kamarádkám, co by dělaly ony na mém místě. Jsem z toho trochu jelen. Ale nevadí.

Mám za sebou opět lítání po čertech a ďáblech aneb Když vám onemocní vedoucí bakalářky právě tehdy, kdy se mají odevzdávat podklady. Ale jedna věc je dobrá, člověk se otrká a pak se nebojí zeptat a udělat ze sebe vola.

S Andym chodíme pravidelně na cvičák, dělá mi celkem radost kluk jeden ušatá, jen kdybych mu to občas nekazila, jsem někdy až přespříliš opatrná, což se samozřejmě promítá do jeho chování tak, že on je pravý opak:D

Co se týče cesty za něčím, co si říká pružné tělo, tak jsem účinila další z prvních kroků:) pořídila si minitrampolínku, nebyla sice ze značkového obchodu, ale nechtěla jsem hned investovat víc peněz, když nevím, jak mě to bude bavit.

Ve zkratce asi vše, uvidíme, kdy příjde chuť napsat něco delšího:)

Mějte se famfárově:))