Asi to dnes pojmu formou terapie.
Po dlouhých prázdninách, které jsem strávila pracovně, nastal i nám vysokoškolákům školní rok. A hrne se to, jedno na druhé, druhé na třetí a mně je trochu teskno a taky se bojím. Bakalářka, státnice mě čekají až příští rok, ale jestli čas bude utíkat tak splašeně jak doteď, tak je to vlastně hrozně blízko. Všichni nám to připomínají a nakládají a nakládají. Tamta knížka, tamty skripta, úkol jeden, úkol druhý, úkol třetí atakdáledonekonečna.
Někdy si vážně připadám trochu jako blbec, všechno mi dlouho trvá, stojí mě to nemalé úsilí a stejně výsledky tomu neodpovídají. Per aspera ad astra. Asi bych si to měla napsat na zeď obrovským písmem, abych přestala být takový pesimista. Nevěřím si, mám malé sebevědomí a to je možná ta hlavní chyba, kolikrát si myslím správnou odpověď ale bojím se jí říct nahlas, protože mám strach, že je špatná. Pořád někomu ustupuju a přizpůsobuju se a mívám špatný pocit, když někomu nevyhovím.
Největší strach mám z toho, že kvůli nějaké hloupé zkoušce,nebudu moct dělat svou vysněnou práci. Chci pracovat s osobami s znevýhodněním, moc to chci, baví mě to neskutečně a naplňuje mě to. Co když se ale stane nějaká hloupá chyba a já školu nedostuduju. Možná se mi kdekdo vysměje, ale já to tak cítím. Proč je tak strašně důležitá teorie? Proč není důležitější praxe a vztah k lidem, to bych uspěla na A, tím jsem si jistá. Stydím se fňukat, vážně jo. jsou horší věci na světě, větší problémy. Měla bych být šťastná.
Tak proč nejsem?
Neboooj, zvládneš to..tuhle školu nebo jinou, tuhle zkoušku nebo tu další... A pracovat s osobami se znevýhodněním můžeš i tak. Potřebuju hlídání ke svým autistům a beru i ty, které nemají "to správné" vzdělání...škoda, že zájemců je tak málo..a ti, co by chtěli, tak jsou moc daleko... Chválím ti výběr práce:-)
OdpovědětVymazat