Škola, praxe, Vánoce a tak :)

Krásný dobrý den :) Je načase si opět na chvíli vyprázdnit hlavu:) Dát prostor novým myšlenkám a staré zavřít tady na blogu, kde je v případě potřeby zase najdu:)

Přesně před 2 týdny jsem měla za sebou první den své praxe v zimním semestru. Kolik mě pouhé vyřizování praxe stálo nervů se dočtete v předchozích článcích, teď již k praxi samotné. Praxi jsem absolvovala v domově pro seniory ( domov důchodců se už neříká, abyste věděli a byli o něco chytřejší). Týden jsem dojížděla do vedlejšího města za bábinkama a dědouškama. Neřekla bych, že tak málo dní mi dá tak moc. Chvilku trvalo než jsem se rozkoukala, byla jsem přidělena na oddělení aktivizace a popravdě mi přišlo, že ani paní vychovatelka, která mě měla na starost nevěděla co se mnou. Tak jsem dělala adventní svícinky a ozdobičky na stromek. Ale přece jen jsem se dočkala chvíle mnou nejočekávanější a vyrazila s paní vychovnou pracovnicí napříč odděleními. Navštívily jsme různé skupiny lidí, od naprosto soběstačných osob až po úplné ležáky závislé na každé pomoci. Bylo mi z toho smutno, když jsem si uvědomila, že tito lidé vychovali děti, které je tam nechaly. Samozřejmě nelze to takto jednoduše odsoudit, ale o tom až jindy. první den tedy byl takový rozkoukávací. Druhý den byla na programu bazální stimulace. Abyste tuto stimulaci mohli provádět oficiálně musíte mít speciální kurz, který si chci v budoucnu určitě udělat. Ale prakticky bych řekla že stimulaci můžete babičce či dědečkovi provádět i sami. Jedná se vlastně o doteky, tato stimulace se nejčastěji používá u ležáků a spočívá v tom, že ležícího napolohujete do jiné polohy, můžete jej například posadit a udělat polohu klasu v poli, kdy si kleknete za nebo před dotyčného, obejmete ho a pomalinku s ním houpáte, zkrátka jako klas v poli při jemném vánku. Dále se při bazální stimulaci provádí koupel, kdy žínkou omyjete celé tělo. Poté se dotyčný natře masážním olejíčkem. Jde o to, aby cítil vaše doteky, abyy jeho tělo nebylo "mrtvé". Paní vychovatelka mi popisovala, jak absolvovala kurz a řekla mi, ať si zkusím doma lehnout na záda a vážně jen ležet, stejně jako ležáci...je třeba mít na paměti, že ležící člověk se opravdu nemůže hnout. To znamená ležet i když je vám poloha nepříjemná, tak ležet a nepohnout, i když vás něco svědí, tak nepoškrábat se. Doma jsem to hned zkusila a musím říct, že to bylo hrozné, po půl hodině jsem necítila nic, připadala jsem si, jako bych neměla žádné tělo a byl to hnusný pocit, to vám povím. Ale věřím, že je to moc důležité, aby si to člověk zkusil, poté jsem se dokázala o moc lépe vcítit do těch lidí. Dalším překvapujícím faktem pro mě bylo, že na 208 klientů, které toto zařízení má je v podstatě jen jedna paní vychovatelka na tyto aktivizační činnosti. Hrůza a děs.
třetí den byl Mikuláš a to znamenalo roznést nadílku po všech 208mi klientech. Vzhledem k tomu, že jsem relativně vysoká si můžete domyslet, která role mě čekala. Ano, byla jsem navlečena do mikulášského pláště a společně s paní pečovatelkou a slečnou ergoterapeutkou jsme obrážely celý domov seniorů s nadílkami. Smutno dosáhlo vyššího stupně, když jsem viděla, jak jsou ti lidi vděční, mnohým babičkám stály slzy v očích a bylo to takové hrozně zvláštní. nejhorší asi bylo, když mi jedna paní řekla:" Svatý Mikulášku, já už tu nechci být, už ať si mě vezmou nahoru" Mráz mi ještě teď běhá po zádech, ale musím si zvyknout i na tohle, protože ve své profesi, pokud to teda dostuduju se s tímto budu setkávat hodně často. Řeknu vám ale, že po posledním pokoji jsem byla vyflusnutá jak nikdy předtím. Ale přece jsem měla uvnitř sebe takový hřejivý pocit. Bazální stimulace a Mikuláš yly zkrátka dva největší zážitky z mé praxe, které se mi vryly do paměti. potom už jsem si jen psala do terénního deníku, zjišťovala, jak to v takovém zařízení funguje po organizační stránce a pročítala si nejrůznější řády a směrnice. V letním semestru mě čekají terapeutické dílny pro mentálně postižené, už se docela těším na to, co mě čeká nového.
Škola
Vzpomínám si na to, jak jsem sestře nevěřila, že na výšce má člověk maturitu dvakrát do roka:D a ejhle, první zápočťák mi dal vážně zabrat. jelikož jsem tvor poctivý, který nerad nechává něco náhodě na testy se učím pokaždé týden dopředu. Naštěstí jsem to tento semestr měla pěkně rozdělené, každý týden mě čekalo něco, takže na jednu stranu jsem ležela v knížkách neustále, ale nestalo se abych měla více zkoušek v jeden den. A minulý týden jsem pokořila zápočet pro mě nejdůležitější, předmět, který si můžeme zapsat pouze jednou. Základy speciální pedagogiky. Popravdě, jak jsem se v úterý večer vracela domů, bylo mi do breku. Nad speckou jsem trávila vážně spoustu času a můj pocit nebyl vůbec dobrý, o to větší však byla radost, když jsem ve čtvrtek odpoledne najela do stagu a tam se v kolonce u speciální pedagogiky skvělo slůvko splnila. Myslím, že můj výkřik museli slyšet i sousedi, mamka vyběhla do pokoje s hrůzou v očích, myslela, že se něco stalo a já jako šílenec skákala po pokoji a řvala joo, joo, joo, já mám specku:D Krásný pocit, mít všechny zápočty, ale ještě nesmím usnout na vavřínech, protože mám před sebou tři těžké zkoušky, ale doufám, že i ty se zadaří.
Vánoce
Jupíjej už jsou za dveřmi a říkám vám, jestli přijde konec světa, tak budu naštvaná, protože letos se mi výběr dárků povedl, fakt že jo :) Teď je jen nějak pěkně zabalit a ave já :)) A proto konec světa nebude vám říkám, nebude! :))
Rozepsala jsem se poněkud a to mám tolik práce :)) Musím jít vyrobit mamči dárky pro baby do práce, no jo, že já s tou dekupáží začínala:P Pak začít pomaličku vánoční úklid a trošinku se začít dívat na psychologii, protože svátky chci mít ničím nerušené a mezi námi, s břichem plným kapra a br salátu se mooc špatně učí. Tak se mějte famfárově:) A hlavně vánočně:)