Vánoční:)

A jsou zase pryč. A prý se vrátí až zase za rok. Ze spíže zmizel poslední kousek vánočky a poslední krabička krémového cukroví se choulí v lednici. To že tu opravdu byly dokazuje už jen můj zvyk nechávat si dárky pod stromečkem co nejdéle, samozřejmě už rozbalené. A jaké tedy byly letos?

Před nimi to bylo poněkud hektické. Týden před nimi jsme museli s naším tátou navštívit pohotovost, báli jsme se, že má infarkt, nakonec se ukázalo, že jeho stavy měla na svědomí krční páteř. Naštěstí se to potom docela srovnalo, ale stejně byl člověk nucen uvědomit si, že to nejkrásnější na těch Vánocích je to, když se lidé sejdou všichni pohromadě.

Na přípravy jsem se těšila a to jsem asi neměla, protože dva dny před Štědrým dne mě zklátila ukrutná chřipka a tak jsem zdobení stromečku a pečení koláčů sledovala pouze z gauče. Na Štědrý den si ale potvora dala říct a trochu ustoupila, takže jsem byla schopna každoroční návštěvy hřbitova. Nazdobili jsme tam dědovi stromek, zapálili všechny svíčky a jediné co kazilo tu dojemnou chvíli byla odporná hnědá břečka, která pleskala člověku pod nohama.

Po návratu jsem se s babičkou a hrnkem čaje dívala na pohádky zatímco naši se sestrou odjeli na návštěvu k druhé babičce. Pro dobro všech jsem se této návštěvy vzdala a nakonec jsem dobře udělala, jak se později ukázalo. Taky tam nebyli všichni úplně fit a sestra si přivezla víc než dárky pod stromeček.

Krátce potom, co se naši vrátili přišla mámina sestra s rodinou, bylo veselo o tom žádná, ale tak nějak to rychle uteklo, že najednou byl čas připravovat večeři. Postup obalování kapra vám tu nebudu nijak popisovat. Úderem páté hodiny jsme se sesedli ke slavnostně prostřenému stolu. Měli jsme puštěné koledy, uprostřed hořela svíčka a bylo vážně takové jiné, krásné, slavnostní. Bramborový salát jako každý rok delikátní a nešlo to jinak, musela jsem se přecpat. O Vánocích chutná totiž nejlépe.

Pak zazvonil zvoneček a já měla důležitý úkol, byla jsem pověřena rozdělováním dárků. Byla jsem šťastná, že moje dárky udělaly druhým radost a ani jsem se nijak nehrnula na rozbalování těch svých. Protože jsem věděla, že rozbalením těch dárků se Vánoce zase naklonily k té druhé polovině. Pomalu jsem trhala papír, za což mě babička klasicky hubovala(apropos viděli jste debilní kecy na Vánoce? Na youtube?  Sedí to:)). PO rozbalení jsem si všechny dárky naskládala zpátky pod stromeček. Nevím proč,ale dělám to každý rok:) A dárky tam leží dodnes:) Zjistila jsem navíc, že ty největší blbůstky mi dělají nejhezčí radost. A tak výskám nad novým prasátkem(chudák staré prasklo před Vánoci, ale sloužilo dobře), pyžamem a pletenýma ponožkama.

Krásný večer jsme završili českou klasikou Pyšnou princeznou a potom trochu nevlastenecky pořadem bratrů Modrým z neba. Byl to tuze krásný díl a já se neubránila husí kůži. A pak, přišel čas a já šla spát. S krásným pocitem, že Vánoce vážně stojí za to a že je budu mít vždycky ráda:)

Teď už to není tak růžové, první zkoušku mám hned 3.ledna a tak ani Silvestr nebude z nejlepších, ale co:)nějak bylo a nějak bude:)

Mějte se moc krásně a nezapomeňte do roku 2013 vkročit pravou:) Mají přece nastat ty změny ne?:) Tak ať stojí za to!:)