Ze všedních dnů přes noc udělat pátky!:)

Kéž by to tak fungovalo:)

Máte se?:) U mě dobrý teda až na pár věcí:) A těch pár věcí je třeba zaznamenat, co bych to jinak byla za fandu blogového deníčku:)

Nuže začnu:) Áchjo nikdy přesně nevím jak:)

První věc, která není až tak dobrá je to, že letní semestr je v plném proudu. No jo, nic tak zvláštního já vím. Nebýt členkou přičinlivé studijní skupiny, tak se na to možná koukám jinak. Prostě to  teď vypadá tak, že holky z oboru teď prosí každého profesora o předtermíny. Zpočátku jsem souhlasila, některé předměty bude fajn mít za sebou a o zkouškovém toho nemít tolik. Jenže teď to vypadá tak, že jsme si nejspíš celé zkouškové přesunuly na dřív:D takže za tři týdny to odstartuje první zkouška a hned následují další, což mě upřímně děsí, protože jen na jednu z nich máme nastudovat dvoje skripta a dvě knížky. Sám pan doktor nám na přednášce oznámil, že ho budeme nenávidět, že to bude opravdu těžké,  ale že je to nezbytné:) Ať žije stres! Možná mě tak neděsí ten fakt, že jsou zkoušky, děsí mě to, že za dobu po zkouškovém jsem pěkně zlenivěla, rozdívala jsem si seriály, které prostě musím shlédnout!:D
A jak uslyším někoho říct, že dneska udělá školu každý, tak ho asi bacím něčím po hlavě:P

Teď zas něco k zamyšlení:) V pátek jsem měla blokovou výuku předmětu Prostorová orientace osob se zdravotním postižením. Byl to céčkový předmět a zápočet byl za docházku, takže 2 kredity k dobru a navíc mi to hodně dalo. Blok trval cca od 8:30 do 14:00 během této doby jsme jednak měli přednášku o osobách nevidomých, se zbytky zraku či s poruchami binokulárního vidění. Dozvěděli jsme se spoustu věcí o tom, jak by jim mělo být uzpůsobené prostředí, jak by se měl chovat osobní asistent a mnoho dalších:) Pak jsme si to sami vyzkoušeli. ve dvojicích, kdy jeden měl na očích klapky a v ruce bílou hůl a druhý jej hlídal, jsme se napřed vydali napříč školními chodbami.Ceím si tuto zkušenost, pro mě bylo strašně těžké zorientovat se v té nekonečné tmě, ještě když byl kolem mě hluk a já měla pocit, že všichni jsou strašně blízko. Poté jsme se vydali i ven a řeknu vám, to byl teprve zážitek!:) Jít přes přechod a nevidět. pořád jsem měla strach, že jsem strašně blízko aut. ozvučený přechod se ještě dal, ale neozvučený, kdy jsem musela napínat uši a snažila se identifikovat, jestli z této strany jede či nejede auto. byla to tedy pěkná fuška vážení. Už jít poslepu rovně je hrozně těžké, což jsme si taky vyzkoušeli. Schválně zkuste si někdy zavázat oči jít na nějaké bezpečné místo a zkuste jít rovně:) Mně se to teda nepodařilo:) Jsem strašně ráda, že jsem si tento předmět zapsala:) Byla to cenná zkušenost:) I když jsem kvůli tomu přijela ze školy v pátek večer:)

Jinak, zamilovala jsem si další cvičení:) Tentokrát Pilates:) Naprosto mi vyhovuje, je to prostě relax, kde se posiluje a protahuje tahem, žádné prudké pohyby, důležité je správně prodýchávat do bříška:) Docela švanda zjistit, že neumím ani dýchat:)) Při nádechu by se bříško mělo vypoulit a při výdechu stáhnout. Nevím, jak je to možné, ale doteď jsem to měla naopak:D

Další příjemnou věcí je to, že jsme se spolužačkou objevily moc hezkou čajovnu. Jmenuje se Kratochvíle a je to tam vážně skvělé a pro studentskou peněženku krapet příjemnější než v Dobré čajovně:) Dneska jdeme s holkama zase a už se mooc těším na výborný babiččin čaj:)

Když se teď tak zběžně dívám, zatím pořád převažují ty dobré věci:) Nu ale je třeba namotivovat se a opět se ponořit do studia:) Tak zase někdy:)

Nová závislácká písnička:)