Ležím v čerstvě povlíknuté posteli, po pravé ruce mám rozbalenou čokoládu po levé sklenku vína a zapálenou svíčku....A to dnešek vypadal tak slibně...
Nevím, jak to mám napsat, abych správně vyjádřila své pocity. Když je člověk neupřímný k ostatním, je to zlé. Ale když je neupřímný k sobě? To je hodně zlé.
A tak mi u postele leží nové boty na cvičení, které jsem si koupila před týdnem s přesvědčením, že mě to donutí ze sebou něco udělat. Za celý týden jsem v nich cvičila pouze jednou. Taky už několik dní se snažím změnit svůj jídelníček, abych to dneska mohla tak krásně zabít čokoládou a vínem. A to jen kvůli tomu, že mi nevyšel plán na večer, což zapříčinilo mou špatnou náladu a já automaticky sáhla po těchto ,,zlepšovácích". A teď? Je mi hůř než předtím.
Kolikrát jsem už sama sobě slibovala, že to už konečně dokážu. Kolikrát už jsem začala. A kolikrát to zase vzdala. K vytáhnutí bílé vlaječky a kapitulaci mi stačí jeden problém, stres a když něco nejde podle plánu.
Jsem vážně slaboch a nejhorší na tom je, že už si ani nevěřím...nevěřím, že to dokážu, tolikrát jsem zklamala sama sebe. Fňukno...
A tak ve své bublině řeším své malé pády. Ale s vínem a čokoládou to asi moc nepůjde........
Jsou horší věci, větší problémy...ale stejně. Tečka.
Tahle písnička je momentálně moje srdcová. Lepší než originál. Věta we found love in a hopeless place tu vyznívá tak nějak lépe:) Opravdověji:)
Jak tak koukám, uběhlo dost času, co jsem se ozvala naposledy. Nějak nebyl čas a popravdě ani nálada trávit jej u netu. vlastně ani pořádně nevím, očem bych psát měla či chtěla.
Asi to dnes pojmu formou terapie.
Po dlouhých prázdninách, které jsem strávila pracovně, nastal i nám vysokoškolákům školní rok. A hrne se to, jedno na druhé, druhé na třetí a mně je trochu teskno a taky se bojím. Bakalářka, státnice mě čekají až příští rok, ale jestli čas bude utíkat tak splašeně jak doteď, tak je to vlastně hrozně blízko. Všichni nám to připomínají a nakládají a nakládají. Tamta knížka, tamty skripta, úkol jeden, úkol druhý, úkol třetí atakdáledonekonečna.
Někdy si vážně připadám trochu jako blbec, všechno mi dlouho trvá, stojí mě to nemalé úsilí a stejně výsledky tomu neodpovídají. Per aspera ad astra. Asi bych si to měla napsat na zeď obrovským písmem, abych přestala být takový pesimista. Nevěřím si, mám malé sebevědomí a to je možná ta hlavní chyba, kolikrát si myslím správnou odpověď ale bojím se jí říct nahlas, protože mám strach, že je špatná. Pořád někomu ustupuju a přizpůsobuju se a mívám špatný pocit, když někomu nevyhovím.
Největší strach mám z toho, že kvůli nějaké hloupé zkoušce,nebudu moct dělat svou vysněnou práci. Chci pracovat s osobami s znevýhodněním, moc to chci, baví mě to neskutečně a naplňuje mě to. Co když se ale stane nějaká hloupá chyba a já školu nedostuduju. Možná se mi kdekdo vysměje, ale já to tak cítím. Proč je tak strašně důležitá teorie? Proč není důležitější praxe a vztah k lidem, to bych uspěla na A, tím jsem si jistá. Stydím se fňukat, vážně jo. jsou horší věci na světě, větší problémy. Měla bych být šťastná.
Je to fajn a mám se skvěle...nacházím sama sebe...už netančím, nezpívám a nebrečím málo:) Že by nový vítr do plachet?:)
Tak zase balím:) Mám strach a zároveň se tam někde v koutku těším:) Bojím se těšit hodně, to se vždycky něco pokazí, tak se těším jen trošku...
tančím a zpívám....
:)))
Za týden možná sepíšu něco smysluplnějšího:)
Dobrý večer všichni potencionální čtenáři tohoto článku jsou vás zajisté houfy a zástupy a každou chvilku samozřejmě sledujete mou stránku, jestli na ní něco nepřibylo, je mi to jasné ...
Někdy bych potřebovala přiložit si ke spánku kouzelnickou hůlku a myšlenky a pocity vytáhnout z hlavy a uzavřít je v myslánce. Bohužel, nejsem žádný Harry Potter a tak si o takovém jednoduchém vymazání mozku můžu nechat jenom zdát. Ale mám naštěstí svůj blogísek ve kterém své myšlenky můžu uzavřít.
Mám v sobě trochu zmatek. Brigáda není tak růžová, jak jsem si to já husa naivní plánovala...Ano jsem v oné pekárně, ale mám z toho smíšené pocity. Ve čtvrtek jsem přišla na osm ráno a odcházela v jedenáct večer. Doma jsem se našim absolutně vyčerpaná sesypala, nohy mě bolely aý u samého zadku ani jsem usnout nemohla, krční páteř taky protestovala a hlava nezůstala pozadu...Byla jsem v háji naprostém a při představě dalšího pracovního dne se mi dělalo mdlo, nepočítala jsem zkrátka s tím, že budu dělat 15 hodin v kuse za 50 káčé na hodinu. Na druhý den jsem tedy nakráčela odhodlaná pobalit si sakypaky a čao pipi. Dopadlo to nakonec jinak, můžu odcházet dřív po domluvě s pekařkou, ale příjde mi, jakoby šéfová do mě s tímto trochu rýpala, včera mi řekla třeba- běž už ať nejsi zas unavená...Nevím možná hledám mouchy tam kde nejsou a možná jsem trochu přecitlivělá...Jinak ta práce není až tak hrozná, včera mě to i docela bavilo.
Mám takový pocit, že se nějak přestávám radovat z těch věci, ze kterých jsem se dokázala radovat dříve a mám z toho trochu výčitky, protože já nemám právo být smutná a nespokojená, mám to nejdůležitější a to zdraví, rodinu, přítele, školu...Jenže něco mi asi chybí...chybí mi kamarádka a nemyslím tu kamarádku, kterých mám spoustu, myslím tu nejlepší, tu se kterou bych mohla jít ven a říct, ji o všem co mě trápí, poslechnout si, co trápí jí a zasmát se společně.
Jednu takovou jsem měla, jedinou a jedinečnou. Vlastně ji mám pořád, ale už ne tolik. Problém je v tom, že už máme každá svůj život a každá někde krapet jinde, to ale neznamená, že se občas nesejdeme. Strašně se těším na ty chvilky, i když už to není jak za starých časů pořád je to jediná kamarádka, které řeknu vše. Strašně ráda bych vrátila zpátky čas, vymazala všechny naše žabomyší války a nahradila je těmi skvělými okamžiky, které mám uložené v paměti. Byla to opravdu ta nejlepší kamarádka, taková se kterou jsem dokázala mluvit hodiny a pořád jsme si měly co říct. Zažily jsme toho spolu tolik, hrály spolu házenou, zamilovávaly se do házenkářů, záchvaty smíchu bych snad ani nedokázala spočítat. O prázdninách jsme byly pořád někde venku a podnikaly spoustu věcí, tak strašně bych chtěla vrátit ty časy zpátky. Teď už obě studujeme, navíc každá v jiném městě, máme své přítele a tak jsou naše setkání omezena.Je mi vážně líto toho času, který jsme promarnily hádkami a nebavením se. Chtěla bych zvednout sluchátko, vyťukat číslo na pevnou linku, zeptat se jestli je doma, nechat si ji zavolat k telefonu a zeptat se ji, jestli nechce jít ven, že budu čekat u branky. Šly bychom na dětské hříště, sedly si na houpačky a povídaly si.
Chybí mi, zvláště teď o prázdninách, když jsem u nás doma, nemám povinnosti ohledně školy a ve chvílích volna sedím doma u knížek či počítače, protože milý chodí do práce. Nemůže jí nikdo nahradit a i když jsme teď každá jinde, vždycky bude ona tou mou nejlepší kamarádkou. Troufám si tvrdit, že jsem měla to štěstí poznat pravé přátelství.
Achjo, vážně nehýřím dobrou náladou. To znamená jediné, pustit si nějakou šílenou americkou číčovinu a snažit se nemyslet. Psychologické drama, autobiografické snímky či thrilery by teď nebyly dobrou volbou. Stáhla jsem si nějakou kýčovinu na entou Marmaduk se to jmenuje, tak třeba mi to mozek vymaže..
Tak vám přeji pokud možno, co nejpříjemnější večer.
Mějte se famfárově
Zítra to bude 20 let, co jsem se v porodnici v Čeladné poprvé nadechla:) Prý jsem mamču solidně potrápila, ven se mi příliš nechtělo a při hraní s pupeční šňůrou jsem si jí obmotala kolem krku:D No jo šikula už od mala:) Nešlo to jinak a máma moje nebohá musela podstoupit císařský řez:) Utrpení se jí vrátilo v podobě krásného, hlaďoučkého mimča, které ji ostatní maminky záviděly, protože jejich děti narozené přirozenou cestou byly pomačkané, vrásčité a nepěkně zbarvené :D Aspoň tedy v raném věku jsem byla na chviličku krásná:D
Vynechám historky z dětství, které mi babičky rády připomínají na každé oslavě, třeba to, jak jsem si nacpala pecky z třešní do nosu a málem se udusila:P
Myslím si, že jsem našim dělala docela radost, až na to, že už od mala mi pusa jela trochu popředu a ve školce věděli pokaždé všichni všechno, co se odehrává u nás doma:D
Základná školou jsem prošla úspěšně. Už od mala mám tendence dělat věci na maximum, takže jsem sbírala jedničky, akorát tuším, že za těch devět let mi jednou vysvědčení pokazila dvojka z matiky:) Účastnila jsem se nejrůzějších soutěží, sbírala diplomy a pochvaly ředitele. Taky jsem byla předsedou třídy, takže i děcka mě braly a myslím, že docela měly rády:) Nevychloubám se, samozřejmě i já jsem zažila momenty, kdy jsem udělala nějakou blbost, ale pokaždé jsem si chybu uvědomila, trpce ji olitovala a dodnes, když si na nějakou vzpomenu, tak mám chuť strčit hlavu do písku:)
Za to, že jsem v pubertě netropila žádné větší hlouposti vděčím mimo jiné sportu, konkrétně házené, kterou jsem doslova žila a užila si v ní kopec srandy a získala plno přátel a super zážitků:)
Pak přišlo gymnázium, které mi kromě opravdu intenzivního učení přineslo spoustu nových přátel, známých a taky plno nezapomenutelných okamžiků.
A teď? První ročník vysoké mám za sebou:) Úspěšně:) Průměr mého dosavadního studia je 1, 4 což jsem neměla ani na gymplu:) A tím chci říct, že když si vyberete školu, která vás opravdu baví, tak i to učení bude snesitelnější:)
Teď tu tak sedím a hloubám, přepadá mě trochu nostalgie:) přece jen od zítřka už budu cetka:) A prý po dvacítce život utíká mnohem rychleji:) No uvidíme:) Hlavní je užívat si jej:) prožít ho ne přežít:) A když už mám takové štěstí, že jsem zdravá, mám fungující rodinu, finančně nestrádáme, tak by byl přímo hřích ten život jen tak promrhat:) Možná právě proto studuju takovou školu:) Chci pomáhat lidem, ke kterým osud nebyl tak štědrý jako ke mně:)
Uvažovala jsem, že bych zde na blogu semtam postovala článek věnující se určité skupině znevýhodněných osob. Můj obor mě velmi zajímá, tak proč nešířit osvětu i dál:) Dnešní společnost je bohužel plná předsudků a mýtů, které je třeba bořit:) Jasně nedělám si naděje, že změním svět, ale kdyby články přiměly jednoho jediného člověka změnit pohled na věc, tak budu ráda a budu si moct říct, že to k něčemu bylo:)
Je to až neskutečné, že do školy se podívám až za tři měsíce a nějaký ten týden:) Musím ty prázdninky využít nějak smysluplně:) Minulý rok jsem bohužel nesehnala brigádu a tři měsíce strávené doma byly hrozné, teda jako ne hrozné, ale nevěděla jsem kudy tudy:) připadala jsem si jako lev v kleci a byla pěkně protivná:)
Letos to snad bude lepší:) Nechci nic zakřiknout, ale zítra bych měla jít už na brigádu do pekárny:) jen doufám, že to budu zvládat:) Ono to bude asi jiné, než když člověk peče doma nebo dokonce s mamkou:) Zase na druhou stranu úplné ohřeblo nejsem a učím se docela rychle, tak snad nic nepokazím hned první den:))
Vidím, že jsem se rozepsala asi víc než jsem chtěla, ale to nevadí:) Semtam je třeba vyhodit myšlenky z hlavy a dát prostor novým:)
Na závěr tu máte písničku na lepší náladu:) Symbolizuje pro mě léto víc než nějaká jiná a nejen proto, že má léto v názvu:)
Tak se mějte krásně:)
A zkazí vám všechny vaše snahy:)) Ha! Lekli jste se co?:)
Jen jsem chtěla dát na vědomost, že žiju:)Žiju a dokonce i s dokončeným 1. ročníkem vysokoškolského studia jupíjájej:))
So come on summer paradise:))
Pfff, je to v háji zeleném...Ani nevím, jak začít:)
Šly jsme si tak s holkama v Olomouci přes Horní náměstí a naši pozornost upoutaly bílé stany. Po bližším prozkoumání se ukázalo, že jsou to stany speciálně postavené kvůli světovému dni zdraví. No a studenti medicíny zde pro širokou veřejnost měřili takové ty srandy jako tuk, bmi, cukr, tlak atd.
Tak jsme to s kámoškou ze srandy hecly a samozřejmě si nechaly změřit tuk. Teda vážení byla to pěkná pecka mezi oči. To že BMI mám na hranici normálního a obézního chlapa až tak neřeším, ale ten tuk. Pfff, norma je 25 % a já měla 39%. Samozřejmě jsme se spolužačkou, která dopadla stejně vtipkovaly a braly to s úsměvem, ale teď jak jsem sama, tak nevím jestli se mám dál smát nebo spíš brečet:)
No nic asi se usměju a zkusím s tím dál něco dělat:)
A protože snídaně je základ úspěchu:) Dávám sem fotky mých snídaní:)
Královská nedělní snídaně:) Banánové lívance, pomík, bílý jogurt s hořkou čokoládou:)
Supr trupr kaše:) Vločky, mléko, med, kokos a banán:)
Opět banánová palačinka nahoře kostička roztopené milky a bílý jogurt se skořicí:)
Nevypadá to zrovna vydatně, ale zasytilo:) Bebe Dobré ráno, ve sklínce je rozmixovaný jogurt s banánem, mlékem a skořicí:)
