Ahoj blogový deníčku:) Představ si, že u nás sněží, díkybohu, že jsem si dneska koupila zimní boty. Bolí mě hlava a jsem unavená, jo krční páteř je bestie a může za všechno. Zápočet z poradenství už klepe na dveře a já naivně co půl hodiny rozjíždím univerzitní mail abych se zklámáním zjistila, že profesor neonemocněl, neodcestoval a zápočet tedy píšeme. Trošku naivita nemyslíš? Neumím se učit, fajn zjištění co říkáš? Tři měsíce nicnedělání jsou sakra znát. I přesto už se v indexu skví dva zápočty, z lehčího soudku sic, ale pšt. PPP, SPC a tak dále, no fuj teda. Chci tvořit! Nalezen kouzelný a dokonalý obchůdek v Olmíku, stovka v háji, ale co. Dekupáž a korálkování, to mě baví, asi druhé já či co. Pokojík na bytě konečně dozdoben, druhý domov asi:) Pomerančový čaj a vanilková svíčka ne asi. Nová mánie,Klus, Kryštof a Nohavica, mám totiž křídla z mýdla. Potřebuju režim, hlavně ho mít ve vlastních rukou. České dráhy jsou nejlepší, ironie na druhou.
Stejně jsem podivuhodně šťastná.
Amen.
Vyčůrat, pomodlit, učit se poradenství a spát. Jsem Duracell, teda chci být, sakra musím být. Ať žije posun času.
Pardon.
Žblept.
sobota 27. října 2012
pátek 19. října 2012
Když jdou povinnosti stranou:)
Ano ano myslím, že se tomu říká prokrastinace :))) Za týden zápočet z Poradenství a co dělá Terezka?:)
Chodí se psem po lese a sbírá šišky, listy a žaludy ze kterých následně vyrábí podzimní věnec na dveře:) pije litry čajů, aby měla hodně pytlíků a mohla z nich skládat hvězdičky a dělat přáníčka:) Návléká korálky a dělá sestře náušnice, která je už nemá kam dávat a taky andílky ať je o Vánocích hezký stromeček.
Ale jo:) Je mi fajn:)
Je třeba radovat se z maličkostí:) A tak mám radost z:
Ano, chce se mi fňukat při pohledu na kupící se učení, ale je tu spousta dalších věcí, kvůli kterým náladu fňukat nemám:) Dalo sas na vojnu tož včil bojuj děvča:)
Mějte se krásně:)))
Chodí se psem po lese a sbírá šišky, listy a žaludy ze kterých následně vyrábí podzimní věnec na dveře:) pije litry čajů, aby měla hodně pytlíků a mohla z nich skládat hvězdičky a dělat přáníčka:) Návléká korálky a dělá sestře náušnice, která je už nemá kam dávat a taky andílky ať je o Vánocích hezký stromeček.
Ale jo:) Je mi fajn:)
Je třeba radovat se z maličkostí:) A tak mám radost z:
- toho, jak jsem si vyzdobila pokojík na privátě, z toho jak mi tam ladí červené puntíkaté polštářky s dekou a stojánkama na svíčky, z toho, jak jsem si tam konečně dovezla kytku v květináči, z toho, že další týden si tam konečně dovezu právě vyvolané fotky, které to všechno završí
- toho, že už mám dárek pro sestru na narozky a pro mamku k svátku
- toho, že je dneska tak krásně a jsem doma na Valachoch
- toho, že mi kamarádka hodila na flashku všechny písničky od Tomáše Kluse a jako bonus přihodila Kryštofy a Jarka Nohavicu
- toho jak tady v pokojíčku čmuchám vanilkovou svíčku
- z toho jak mám Poradenství hezky svázané a vyvedené do zelena
- z toho jak jsem spokojená doma i v Olmíku
- z toho, že mám spoustu inspirace, která číhá všude
Ano, chce se mi fňukat při pohledu na kupící se učení, ale je tu spousta dalších věcí, kvůli kterým náladu fňukat nemám:) Dalo sas na vojnu tož včil bojuj děvča:)
středa 10. října 2012
Nostalgično
Dneska je zvláštní den. Ani špatný ani dobrý, prostě zvláštní. Vlastně ani nevím, co tu chci teď psát. Nestalo se nic zvláštního,hrozného ani nic veselého. Jen mám chuť se z toho divna vypsat.
Nemám ráda diskotéky, nemám ráda hlučné a zakouřené prostředí, nenaplňuje mě skákat po parketu a pak spocená, smrdící a unavená se doplazit domů a další den vyhodit do povětří tím, že ho celý prospím. Tak proč mě spolubydlící poořád nutí někam jít? Ještě ke všemu na nějaké Pink párty, kde si uvážete růžovou mašli a budete za hvězdu večera. No jo, když já jsem ta hodná, co neumí říkat ne a když ho řeknu tak se všichni diví, jestli náhodou nejsou nějaké erupce na Slunci. Ano včera jsem řekla ne a strávila večer raději s kamarádkou a kamarádem hezky u vínka,u příjemného povídání s kulisou Járy Cimrmana. Ano takhle chci prožít svůj studentský život. Chci si tahle léta pamatovat v dobrém, chci vědět, že jsem je prožila tak, jak jsem chtěla já a ne druzí. Pardon i já jsem člověk se svými starostmi a přáními a nebudu pořád ten trouba, který se každému přizpůsobí.
Je to zvláštní pocit, jen tak jít a bezcílně bloumat, užila jsem si to právě dneska. Šla jsem prodat mé bývalé nejmilejší slečně doučovatelce jednu knížku. Ještě teď, když si na to setkání vzpomenu, tak se neubráním úsměvu. Mám ji hrozně ráda a troufám si dokonce tvrdit, že jsem v ní našla další dobrou kamarádku, i když je starší. Objala mě a hned se starostlivě vyptávala, jak se mi daří, jestli nepotřebuju s něčím pomoc. Bylo vidět, že radost ze setkání je oboustranná a tam někde uvnitř mě se usídlil hřejivý pocit. poté jsem se vydala bloumat Olomouckými ulicemi. Obhlížela jsem krámky, hlavně teda ty s výtvarnými potřebami, znáte to, studentský život, takže letošní dárky vidím na handmade. A bylo mi tak zvláštně. Hezky, byla jsem klidná a vyrovnaná, ale přesto jsem se pokoušela dovolat mamce. Potřebovala jsem někoho, komu bych mohla říct, jak mě štvou holky, jak mě už nebaví pořád po někom umývat nádobí, jak se těším domů, možná to byly jen záminky a já potřebovala prostě slyšet mámin hlas, odreagovat se u vyprávění, co bylo doma. potřebuju svou rodinu, potřebuju vědět, že jsou všichni v pořádku, že nejsou nešťastní a tak. Jo malé děcko na druhou.
Říjen je vůbec pro mou osobu zvláštním měsícem. Dneska čili magického 10.10. je to přesně pět let, co jsem se svým přítelem. Zároveň to pozítří budou 3 roky, co mi umřel dědeček, kterého jsem měla moc ráda.
vyčítám si každou chvilku, kterou jsem mohla být s ním a nebyla. 15. října mám svátek, ale je to zároveň den, kdy měl děda pohřeb, takže i když mi všichni přejí a já se usmívám a gratulace přijímám, tak večer zapaluju svíčku a brečím do polštáře. Divné jako sama divnota.
Někdy si přeju abych byla zase ta malá holčička co pořád lítala v gumákách, tajně chodila babičce na ostružiny a tak. Jo asi je mi smutno. Tečka
Nemám ráda diskotéky, nemám ráda hlučné a zakouřené prostředí, nenaplňuje mě skákat po parketu a pak spocená, smrdící a unavená se doplazit domů a další den vyhodit do povětří tím, že ho celý prospím. Tak proč mě spolubydlící poořád nutí někam jít? Ještě ke všemu na nějaké Pink párty, kde si uvážete růžovou mašli a budete za hvězdu večera. No jo, když já jsem ta hodná, co neumí říkat ne a když ho řeknu tak se všichni diví, jestli náhodou nejsou nějaké erupce na Slunci. Ano včera jsem řekla ne a strávila večer raději s kamarádkou a kamarádem hezky u vínka,u příjemného povídání s kulisou Járy Cimrmana. Ano takhle chci prožít svůj studentský život. Chci si tahle léta pamatovat v dobrém, chci vědět, že jsem je prožila tak, jak jsem chtěla já a ne druzí. Pardon i já jsem člověk se svými starostmi a přáními a nebudu pořád ten trouba, který se každému přizpůsobí.
Je to zvláštní pocit, jen tak jít a bezcílně bloumat, užila jsem si to právě dneska. Šla jsem prodat mé bývalé nejmilejší slečně doučovatelce jednu knížku. Ještě teď, když si na to setkání vzpomenu, tak se neubráním úsměvu. Mám ji hrozně ráda a troufám si dokonce tvrdit, že jsem v ní našla další dobrou kamarádku, i když je starší. Objala mě a hned se starostlivě vyptávala, jak se mi daří, jestli nepotřebuju s něčím pomoc. Bylo vidět, že radost ze setkání je oboustranná a tam někde uvnitř mě se usídlil hřejivý pocit. poté jsem se vydala bloumat Olomouckými ulicemi. Obhlížela jsem krámky, hlavně teda ty s výtvarnými potřebami, znáte to, studentský život, takže letošní dárky vidím na handmade. A bylo mi tak zvláštně. Hezky, byla jsem klidná a vyrovnaná, ale přesto jsem se pokoušela dovolat mamce. Potřebovala jsem někoho, komu bych mohla říct, jak mě štvou holky, jak mě už nebaví pořád po někom umývat nádobí, jak se těším domů, možná to byly jen záminky a já potřebovala prostě slyšet mámin hlas, odreagovat se u vyprávění, co bylo doma. potřebuju svou rodinu, potřebuju vědět, že jsou všichni v pořádku, že nejsou nešťastní a tak. Jo malé děcko na druhou.
Říjen je vůbec pro mou osobu zvláštním měsícem. Dneska čili magického 10.10. je to přesně pět let, co jsem se svým přítelem. Zároveň to pozítří budou 3 roky, co mi umřel dědeček, kterého jsem měla moc ráda.
vyčítám si každou chvilku, kterou jsem mohla být s ním a nebyla. 15. října mám svátek, ale je to zároveň den, kdy měl děda pohřeb, takže i když mi všichni přejí a já se usmívám a gratulace přijímám, tak večer zapaluju svíčku a brečím do polštáře. Divné jako sama divnota.
Někdy si přeju abych byla zase ta malá holčička co pořád lítala v gumákách, tajně chodila babičce na ostružiny a tak. Jo asi je mi smutno. Tečka
čtvrtek 4. října 2012
Přicházím tomu na chuť:)
Cítíte to? Podzim je tady!:) Zbožňuju podzim:) Zbarvené listí, večery u čaje, syrový vzduch:)
Pomalu si začínám zvykat na svůj nový život a taky mě to začíná bavit:) Víte dlouhé prázdniny byly sice moc fajn, ale na jejich konči jsem si připadala jako pěkně neužitečný tvor, který se jenom válí:) Povinností se na nás teď hrne spousta, už žádné vodění za ručičku, člověk pomalu ani neví, co se má učit, co od něj profesoři, doktoři, pí ejč dí, kandidáti věd a další vůbec chtějí, ale má to své kouzlo to nepopírám:)
Zamilovala jsem se do Olomouce a uvědomila jsem si to, když jsem se Bezručovými sady šinula na přednášku na Purkrabskou:) Z nějaké umělecké se linuly melodie a byl krásný podzimní den, takový jak jej mám ráda:) Na různých místech v sadě seděli studenti umělecké školy a kreslili, malovali, črtali. Vždycky jsem obdivovala umělce a hořce litovala toho, že zpívám falešně a kreslím hrozně. Na umělcích se mi líbí jejich rozevlátost a to, jak trčí z davu, protože umělce podle mě poznáte téměř okamžitě. Ale to jsem trošku odběhla:) Tak jsem si tak šla po sadech, poslouchala melodie, pozorovala umělce a docházelo mi, jak skvělé město ta naše Olomouc je. Klidné, milé, srdečné, plné mladých lidí, plné cílevědomých lidí, pohodové, zábavné. takyy mi došlo, jak skvělý obor studuju a i když bude těžké jej vystudovat, tak má tisíc chutí to zvládnout a nejlepší na tom je, že to není ani tak z tužby po titulu, ale spíš z touhy být v tom oboru dobrá a dokázat pomáhat potřebným:)
Včera jsem byla slavnostně imatrikulována:) Je to moc pěkný zvyk a moc se mi to líbilo, ale nepopírám, že jsem nechytala záchvaty smíchu:) Já za to nemůžu, že ten pán s berlí, na kterou jsme přísahali vypadal jak Mikuláš:) Ale důležité je, že jsem ani nezakopla ani se nijak jinak neztrapnila:)
Tímto končím deník prváka:) Mějte se krásně:)
Pomalu si začínám zvykat na svůj nový život a taky mě to začíná bavit:) Víte dlouhé prázdniny byly sice moc fajn, ale na jejich konči jsem si připadala jako pěkně neužitečný tvor, který se jenom válí:) Povinností se na nás teď hrne spousta, už žádné vodění za ručičku, člověk pomalu ani neví, co se má učit, co od něj profesoři, doktoři, pí ejč dí, kandidáti věd a další vůbec chtějí, ale má to své kouzlo to nepopírám:)
Zamilovala jsem se do Olomouce a uvědomila jsem si to, když jsem se Bezručovými sady šinula na přednášku na Purkrabskou:) Z nějaké umělecké se linuly melodie a byl krásný podzimní den, takový jak jej mám ráda:) Na různých místech v sadě seděli studenti umělecké školy a kreslili, malovali, črtali. Vždycky jsem obdivovala umělce a hořce litovala toho, že zpívám falešně a kreslím hrozně. Na umělcích se mi líbí jejich rozevlátost a to, jak trčí z davu, protože umělce podle mě poznáte téměř okamžitě. Ale to jsem trošku odběhla:) Tak jsem si tak šla po sadech, poslouchala melodie, pozorovala umělce a docházelo mi, jak skvělé město ta naše Olomouc je. Klidné, milé, srdečné, plné mladých lidí, plné cílevědomých lidí, pohodové, zábavné. takyy mi došlo, jak skvělý obor studuju a i když bude těžké jej vystudovat, tak má tisíc chutí to zvládnout a nejlepší na tom je, že to není ani tak z tužby po titulu, ale spíš z touhy být v tom oboru dobrá a dokázat pomáhat potřebným:)
Včera jsem byla slavnostně imatrikulována:) Je to moc pěkný zvyk a moc se mi to líbilo, ale nepopírám, že jsem nechytala záchvaty smíchu:) Já za to nemůžu, že ten pán s berlí, na kterou jsme přísahali vypadal jak Mikuláš:) Ale důležité je, že jsem ani nezakopla ani se nijak jinak neztrapnila:)
Tímto končím deník prváka:) Mějte se krásně:)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)