Mimoň depresovitý...

Ani nevím, jak začít...Možná je to počasím, možná je to nevyspáním, ale zcela určitě je to mnou....Dneska bych každému radila, aby se mi vyhnul obloukem. Sedím  u Houmího(můj hpéčkový miláček) A vedle mě se krčí poslední pásek té velké Milky. Ano jsem prase. A víte, co je horší než prase? Prase v depce. V úterý mám zkoušku z obecné psychologie a ač se snažím sebevíc všichni ti pánové, všechny ty směry se mi dokonale pletou. Vrr. Těšila jsem se až přijedu domů a budu se v klidečku učit, ale zatím jenom pořád někde lítám. Zatracené vyřizování praxe, sotva jsem si zařídila praxi na semestr zimní, už za týden abych odevzdala potvrzení na praxi letní. Achjo a tak píšu mejly, píšu dopisy, volám a lítám po nejrůznějších zařízeních. Někdy bych se nejraději vrátila na gympl, kde nás sice pan zástupce vytáčel změnami v rozvrhu, říkal nám jeskyňky a ježibaby, ale krásně nám vše servíroval a člověk se nemusel o nic starat. Musím přiznat, že teď si někdy připadám jako telátko, když se neustále někoho na něco ptám. třeba zrovna zařizování té praxe mi dalo hodně zabrat.Sakra proč musí být v okolí samá detašovaná pracoviště?
Pff, nevíte někdo, kde jsem sebrala tu modřinu na ruce?:/ Vážně si připadám jako tydýt a hrozný slaboch. Chci se změnit, ale nějak to nedávám. Jsem náladová, divná, protivná a zlá a nevím co s tím. Chtěla jsem začít jíst zdravě. HaHa. Vydrželo mi to týden, pak příjde nějaká oslavička a všechno je to s prominutím v háji zeleném. Chtěla jsem začít cvičit, ani ne tak pro nějaké formování postavy,i když ani to by neškodilo, vzhledem k tomu, že minulý týden jsem oběhla tři obchody než jsem sehnala džíny, ale o tom až jindy.Chtěla jsem začít cvičit, protože se nemůžu zbavit bolení hlavy, které mám od krční páteře. Jako seriously začíná se mi dělat hrb, ale já jsem prostě takový zdechloň obecný, který si najde stopadesát tisíc výmluv, do háje kde je ta házenkářka, která stíhala tréninky házené, aerobiku, chodila plavat, běhat, jezdit na bruslích. Ta už je leda tak na fotkách, teď tu u počítače sedí 19ti- letá holka, která skuhrá jak 80ti letá stařenka, bolí ji záda, nedotkne se špičkama prstů země, je pořád unavená a protivná. Tak mě napadá proč mají lidé tendenci škodit si? Jsme tlustí, ale nevzdáme se nezdravého jídla, máme záněty žil, ale cigárko si neodpustíme, máme špatnou náladu, ale jít ven? kdeže. kde se to v člověku bere? Proč na to, abychom změnili něco k lepšímu potřebujeme vůli? Vždyť, když je to pro nás dobré, tak by to mělo jít lehce ne? Je to strašně zvláštní řekla bych. Je mi mizerně, ale jako vážně...
Uznávám, mívávám pozitivnější výlevy srdce, ale já vážně potřebuju uvědomit si sebe sama, potřebovala bych nakopat pořádně můj líný zadek...
Nechci si dávat žádná pitomá předsevzetí, to už tady bylo milionkrát a nikdy jsem je nedodržela...
Ono to chce činy a ne kecy totiž...
Tímto končím dnešní výlev mého chorého já...
Amen