Schizofrení

Pane jo. Jsem pěkně na měkko a přitom docela šťastná. mám pocit, že za chvíli z té bouře pocitů, tedy spíše z té podivné míchanice nejrůznějších pocitů asi exploduju. Před chvílí jsme se vrátili ze hřbitova. jako každý rok mi dušičková atmosféra naprosto vzala dech. Bydlím v opravdu malém městě, kde se zná každý s každým a tradice jako dušičky se dodržují opravdu poctivě. Páni, hledala jsem jeden jediný hrob, na kterém by nesvítila svíčka, bezúspěšně a to je na tom to nejkrásnější. Jsem poněkud citlivá na tyto záležitosti a vážně mě dojímá, jak lidé stále myslí na své zesnulé. Sama hodně často vzpomínám na dědu, před každou těžší zkouškou zapaluju svíčku a myslím na něj a prostě si vždycky umíním, že tu zkoušku zvládnu i kdyby co by. Dneska jsem vzpomínala zase trošičku jinak. Vzpomínala jsem na to, jak mě měl děda rád, jak mi to říkal a tak. Snad je mu tam někde líp.
Sedím si tak u babičky v obývacím pokoji a najednou zvonek. Za dveřmi můj milý, který jel zrovna z práce. Políbil mě a dal mi kytku. Prostě jen tak. Chápete to? Já ne:) Jen vím, že mi to udělalo strašnou radost a zároveň mě to dojalo. Áchjo.
Od zítřka začíná v Olomouci punčová sezóna a už se otvírá i kluziště. Moc se těším:) Tento týden to půjdu obhlédnout a ten další si beru brusle, tedy pokud usoudím, že kluziště bude pro mě bezpečné:P
A tak jsem taková rozervaná. Š´tastná i smutná.Zvláštní pocit.
Jinak zápočet z poradenství jsem úspěšně splnila. Teda řeknu vám, že psát zápočet o půl osmé večer není zrovna nejvíc košér. Otázky jsem si četla dokolečka a vůbec nechápala co se po mně chce. Naštěstí někoho napadlo otevřít okno, tak mě závan čerstvého vzduchu probral. Jsem ráda a ne že ne. Víte mockrát mám choutky nejít třeba na přednášku nebo tak, ale vždycky se ve mně ozve nějaký hlásek, asi svědomí, který mě donutí jít do školy. V dnešní době to není žádná sranda platit výšku a tak si to vždycky uvědomím, že na válení v posteli nemusím jezdit do Olomouce. A upřímně musím říct, že přednášky mě opravdu baví a jsem ráda za svůj obor.
Mám taky novou úchylku. Říkám tomu úchylka páč to už jinak nejde. Opět jsem byla v krámku s kreativníma potřebama, který jsem zmiňovala už v předchozím článku. Dvě stovky zmizly z peněženky, ani jsem nemrkla. A tak si teď doma hraju s ubrouskama, pytlíkama, organzou, polystyrenovýma kuličkama a tak. Jsem magor a nestydím se to přiznat. Ale je to skvělý relax o tom žádná.
To je hrozný článek co? Když já mám v sobě takový mišmaš, že ani ty myšlenky nemám celistvé:)Tak jo, mějte se krásně:)