Víkend:)

Byl náročný, byl skvělý, byl zábavný, byl letní, pohodový,ale zatraceně krátkýý :)) Sobota -> Maturiťák -> nejlepší párty chata u přehrady,opalovačka s holkama na mole, hrnečky a tričko pro naši třídní mámu, povídání s profesory o půlnoci na mole, tančení na terase, nejlepší grilování, skvěle osvěžující bowle, nejlepší proslov, skvělá jízda autem, mastný flek, lalalala, já ho shodím, Ma chérie, Afrocirkus, panačkování s profesorstvem, usínání ve čtyři ráno, vzbuzení v šest, Vltava jako budíček a jedeme dál:) Těžké oči, zívání a otvírání pusy na celé kolo, cesta domů, dvě hodinky spánku a oslava bratránkova titulu, opět grilování, skvělé masíčko, metaxa, koupací sezóna zahájena skokem do bazénu, příjezd milého, sezení na zahradní houpačce až do teď:) Rozumíme si i beze slov :) Ano bylo to skvělé a bylo to fajn:) Zítra podepsat nějaké protokoly ve škole či co :)
Ty jo konečně mi to dochází:) Sakra vždyť je léto!:)

Afrocirkus:))

Příspěvek knihomola:)

Konečně je tady to období, kdy můžu číst co chci a kdy mám na to čas:) Takže jsem se hned s chutí pustila do louskání a přináším vám malou rekapitulaci knížek, které jsem te´d po matuře přečetla:)

Radek John-Memento

 Po přečtení této knihy jsem chvíli dumala, proč Radek John ezůstal raději u psaní. Kdyby netajtrlíkoval v politice, tak bych nejspíš napsala, že jej mám ráda. Knížka je psána stylem typickým pro autora. krátké věty, které umožňují přečíst příběh opravdu jedním dechem. Nechci zde líčit celý obsah, tak jen to nejhlavnější. Ocitáme se v prostředí drogově závislých lidí v době, kdy se o této problematice téměř nic nevidělo, pervitin byl dokonce povolen. Hlavní hrdina Michal je drogově závislý mladík, který se dostává do bludného kruhu, který je typický pro každou závislost. Potřeba drogy, potřeba prostředků k sehnání, výčitky a snaha přestat. Pro ty, co knihu nečetli a třeba se chystají, nebudu prozrazovat závěr. Určitě knihu můžu doporučit, jak jsem psala výše je psána velmi poutavě a je snadné se do ní zakousnout. Navíc slouží jako dokonalá prevence před závislostí. Chvílema mi běhal mráz po zádech a jedno vím jistě, že drogy v životě nemíním zkusit, i kdyby to mělo být čistě ze zvědavosti.



Leo Rosten-Pan Kaplan má třídu rád

 Tuto knížku bych doporučila všem milovníkům jazyka:) V knize se setkáváme se svérázným panem Kaplanem, který svou jazykovou nevědomostí zapříčíní nejednu humornou situaci. Kniha je milým počtením, které nemůže nikoho urazit. I když musím přiznat, že jsem možná očekávala trošku víc:) Ale i tak se mi knížka líbila a určitě jsem ji nečetla naposledy:)










J. D. Salinger-Kdo chytá v žitě

Caulfield- tak zní jméno hlavního hrdiny příběhu. V knize se stáváme součástí všech jeho postřehů, myšlenek a názorů. Jedná se vlastně o jakýsi popis USA tehdejší doby očima našeho hlavního hrdiny, který s notnou dávkou ironie na pozadí vlastního příběhu popisuje tehdejší situaci:) Jsou zde popisovány téměř všechny společenské vrstvy. U této knihy se nejednalo o bezmyšlenkovité čtení, přemýšlela jsem, spojovala souvislosti až jsem se najednou ocitla na konci knihy. Takže doporučuju:)

Zkouška dospělosti:)

Předem upozorňuju případné čtenáře, že tento článek bude asi dlouhý:) Byly to obrovské nervy, ale i přesto si to chci zapamatovat:)
Maturitní kolotoč pro mou maličkost odstartoval 2. května písemnou částí z češtiny :) Byla jsem překvapená tím, jak moc klidná jsem byla, zvlášť když někteří spolužáci pořádně jančili:) Popravdě češtinu mám moc ráda a slohovky mi nikdy nedělaly problém, takže to byl nejspíš ten důvod:) Každopádně po napsání didaktického testu jsem už tak vyrovnaná nebyla, samozřejmě tříhodinová přestávka mezi testem a slohovkou byla přímo určená k debatě alá co jste dali u toho a toho cvičení, co si myslíš že mělo být to a to:) Po tom, co jsem zjistila, že se mi už minimálně pět odpovědí liší s tím co dávali spolužáci, tak jsem raději vypnula a snažila se to nevnímat. Pamatuju si, že na slohovku bylo ve třídě pěkné dusno a nakonec přišla i bouřka:) Vybrala jsem si vyprávění na téma Svět je tuze malý a o náhody zde není nouze:) No řeknu vám, že slohovku mi nejspíš opravovala nějaká romantická duše, protože můj sladkobolný výtvor a pouhé strhnuté tři body mi nějak nejdou k sobě :) Každopádně jsem věděla, že mám za sebou to nejmenší zlo, spolužáci odešli domů psychicky se připravit na další den, kdy se psala angličtina. Já jako jedina maturující ze španělštiny jsem měla čas do 10. května :) Nicméně ani nevím jak, ale najednou jsem znovu v 8:00 seděla v učebně a čekala na pokyny:) přiznám se, že španělština mi trochu naháněla strach, naštěstí ale na mě dozíral ten nejšílenější profesor ze školy, takže nejen, že jsem nebyla nervózní, měla jsem dokonce dobrou náladu a smála se. Nezapomenu, jak ze svého pověstného kufříku vytáhnul atrapu pistole, prohlásil o ní, že je ze Španělska a zeptal se mě, jestli si nechci start své práce odstřelit :) A taky jeho retro budík, který měl nachystaný způsobil, že celou dobu jsem se usmívala:) Oproti cvičným testům, které jsem si zkoušela, mi ten naostro přišel celkem jednoduchý, takže jsem odcházela s dobrou náladou:) před školou mě čekala mamča a společně jsme si šly sednout na kafe:) Taky mi koupila oblečení na ústní část, takže jsem byla nadmíru spokojena:) A pak hurá zpátky na slohovku:) No napsala bych no coment :D Hlavně dodržet všechny body říkala jsem si v duchu :) Ale stejně, pitomější sloh jsem snad nenapsala :D
Písemné tedy byly za mnou a přede mnou se rozprostírala má noční můra:) Strašně nerada totiž mluvím, při sebemenším zaškobrtnutí znejistím a okecávat vážně neumím:) Nezbývalo než se snažit vše poctivě naučit:) Nevím co na tom bylo to nejhorší, jestli ty tři týdny, které jsem musela vydržet nebo to učení či únava. Stručně řečeno, byla jsem marná. Energetické drinky, káva, ginko biloba, guarana...jakoby si ten můj organismus na všechno zvykl a nic neúčinkovalo. Nakonec se docela osvědčil doma vyrobený ledový zelený čaj s citrónem. Pocit, že nestíhám, nervy že nic neumím a že to nezvládnu. Výbuchy pláče. Vážně přiznávám,že jsem chvílema řvala jak tygr. Mamča mě utěšovala a dodávala mi odvahu. I když šlo to těžko uvěřit jejím povzbudivým řečem, protože jsem fakt myslela,že to nezvládnu. Ale tím si každý prý musí projít.
Asi nejhorší na celé maturitě bylo to čekání. Ústní jsem měla rozvržené do tří dnů a pak jsem týden čekala na výsledky slohovek. Člověk přišel z jedné zkoušky, sice spokojený, že ji zvládl, ale nešťastný z toho, že to nic neznamená, že pořád ještě musí něco překonat. 28. května jsem maturovala ústně z češtiny a profilové angličtiny:) Čeština byla parádní, vytáhla jsem si 1 :) Což znamenalo Robinsona Crusoa :) Vůbec mi nepřišlo, že skládám nějakou zkoušku:) Bylo to takové příjemné popovídání o literatuře s třídní, která mě zkoušela a přísedící dějepisočeštinářkou :) Obdržela jsem plný počet bodů:) V angličtině jsem z pytlíku vylovila číslo 26, tedy Londýn :) Zaradovala jsem se a rozšafně začala psát:) Najednou mě zavolala profesorka ať se už přesunu ke zkoušení, hrklo ve mně, protože jsem se tak zakousla do toho Londýna, že jsem zapomněla vypracovat gramatické cvičení, které bylo součástí. tak jsem tedy začla tématem:) Pozvolna jsem se přes historii a památky dostala k dopravě až mě profesorka musela stopnout. Nu a nadešlo gramatické cvičení. Vařila jsem to z fleku a chybovala a červenala se a chtělo se mi brečet. Nakonec jsem za své snažení obdržela dvojku s tím, že jsem měla našlápnuto na jedničku, kdybych nepokazila to cvičení. No jo, když passives nikdy nebyly můj cup of tea :P A hurá, úterý volné strávené se španělskými reáliemi a pocitem, že to teda fakt nezvládnu:) Středa, 30. května:) Asi se dalo čekat, že když maturuju jako jediná, tak že na mě příjde spousta lidí:) Vytáhla jsem si číslo 2, míchanice témat, kdy to hlavní byla královská rodina:) paní profesorka mi zapomněla donést slovník, takže jsem se musela připomenout :P Pořád jsem zvedala hlavu, kdy jako ti lidi, co tam seděli odejdou. Neodešli. Hned v úvodu při představování jsem trošku vyčůraně podotkla, že hoy tengo mis cumpleaňos :) tedy, že mám narozeniny:P V duchu jsem doufala, že přece chudáka holku nevyhodí na její narozeniny :P Ani jsem nevěděla jak, ale celou dobu jsem mluvila a trošku překvapeně zjistila, že už je konec zkoušení. Byla jsem moc ráda, že jsem zkoušení zvládla na chvalitebnou:) Ovšem radost netrvala dlouho, další den mě čekal předmět, kterého jsem se nejvíce bála:) Základy společenských věd:P Brečela jsem, brečela jsem a brečela jsem. Snažila jsem se toho co nejvíce zopakovat, jenže to jsem neměla dělat, protože jsem zjistila, že otázky ohledně psychologie a ekonomie by tedy vážně nešly a tak jsem se už viděla, jak tahám čísla 15- 19 a 22-25. Nadešel čtvrtek a já vcházela do třídy, předtím jsem ještě nejvíc vyčůraně podotkla, že jsem včera měla narozeniny :D profesor mi pobaveně popřál všechno nejlepší a zeptal se mě, co si chci vytáhnout:) Filozofii nebo logiku odpovídala jsem:) Filozofii jsme totiž brali ve čtvrťáku, takže se mi nejlíp učila a docela mě i bavila a v logice nejde ani tak o logiku jako spíš o jakousi mechaniku. Zalovila jsem a číslo 21 hrklo ve mně, protože jsem si v tu chvíli neuvědomila co je to za otázku, už jsem se viděla jak vykládám úvod do ekonomické teorie. Byla to nakonec sociologie, konkrétně sociální struktury, skupiny a organizace. oddechla jsem si, nebylo to sice pravé ořechové ale věděla jsem, že jsem schopna o tom tématu mluvit. A taky, že jsem mluvila, občas jsem se nechala nachytat na některých otázkách, ale celkově to nebyla taková hrůza:) ten den jsem odcházela s chvalitebnou a pocitem, že už to mám za sebou:) Ale jásat jsem nemohla, protože přede mnou ležel týden nejistoty:) A popravdě já snad ani neměla radost, bylo mi strašně divně...jednak strašně blbě od žaludku a jednak jsem se fakt neradovala...V pátek následovalo rozloučení s maturitní komisí, měli jsme strašně hodného předsedu, který nám věnoval bílou obálku, že v ní máme něco na památku, ale že to máme nechat až na maturiťák, tak jsme všichni nehorázně zvědaví, co tam bude :) Ten týden byl nehorázně dlouhý teda. Nakonec ve středu jsem se dozvěděla, že tedy mám maturitu:) Nakonec za sedm:) Z češtiny výborná a zbytek dvojky:) O jednu dvojku míň a bylo by to vyznamenání :) Ale zklamaná rozhodně nejsem, i když jsem čekala, že moje radost bude větší. Čekala jsem, že zažiju nehoráznou euforii, výbuch endorfinů po tom stresu a nervech, jo byla jsem ráda, že to mám za sebou, ale žádná euforie :) A doteď se ten pocit nedostavil:) Ale tož co už:) Já byla divná odjakživa :) Teď ještě zmáknout poslední přijímačky, které doufám dopadnou úspěšně, protože já do toho Olomouce SAKRA CHCI!:)) A pak můžu začít prázdninovat :) A konečně psát i o něčem jiném, než o učení :) Končím tímto nejdelší článek v historii mého blogu :) Tečka:)

To už jsem jako dospělá?:))

V první řadě se omlouvám za neaktivitu:) Víte, zařekla  jsem se, že dokud nebudu mít maturitu sakumprdum, tak nikde nic psát nebudu :) Dneska ráno jsem se dozvěděla, že i slohovky jsem udělala, takže konečně mi spadnul obrovský šutr ze srdce :) Více v příštím článku:))

Slečna Divná

Jsem divná :D Ráno vypiju energeťák a probudím se k obědu:) Po obědě vypiju kafe a za půl hodiny zívám :) Na večer si uvařím nechutně drahý ovocný čaj s guaranou a přistihnu se, jak si pořád dokolečka čtu jednu větu a ani tu nejsem štonc si zapamatovat :P A tak se ptám, kde je sakra chyba??:D pff, ještě že mám svaťák až příští týden, snad se vzpamatuju :) A hlavně musím přestat chodit na efbíčko, je strašně deprimující číst, jak to kámošky ze zdravky a kámoši ze stavebky už mají za sebou, je to ošklivé, ale já jim sakra táák závidím :)
Jinak didaktické testy dopadly dobře :) jen je trochu ironie, že španělštinu jsem napsala líp jak češtinu :) Prozatím jednička a dvoječka, takže spokojenost :) Na specku do Brna jsem nepřijatá, desáté místo pod čarou, nu co už, aspoň jsem přijatá do Opavy a stejně bych nejradši do Olmíku:) Víte, pokud tu maturu udělám, tak v životě neřeknu že to nic nebylo, nikdy!! I když profesoři budou hodní a tak, tak ten stres předtím je prozatím to nejhorší co jsem zažila :) I když, jak říká sestra, tak na výšce má člověk takovou maturitu dvakrát do roka :) Tak...Abych se šla učit :) Dneska na to jdu se zeleným čajem, tak uvidíme :))

Dalo sas na vojnu, tož včil bojuj děvča!:)

What doesn´t kill you makes you stronger :)

¨Fájn :) písemná část maturity z češtiny za mnou, španělština přede mnou :) teda řeknu vám, že pitomější sloh jsem snad v životě nenapsala :) Ale co, o originálnost vůbec nejde, hlavně dodržet slohový útvar, téma práce a co nejmíň chyb že jo. Jinak obsah práce může být hovadina na entou:) je zvláštní, když se vás lidi ptají, jaký z toho máte pocit a vy nevíte jak odpovědět...já fakt nevím:) scia už mám taky za sebou, výsledek se mi trochu zlepšil oproti prvním, tak nyní děj se vůle boží:) včerejší TSP v Brně=jedno velké nevím...kostičky už v životě nechci vidět, brr...Teď se soustředit na španělštinu, kterou píšu ve čtvrtek a pak ústní maturitu:) pak 14 dní a přijímačky pro mě nejdůležitější, do vysněné Olomouce :) Když se tak zamýšlím do Brna nechci, na mou klid milující osobu je to město poněkud rušné:) Olomouc by pro mě byla ideální a navíc kousek od domova:) Hodinka cesty vlakem:) bez přestupů!!:)) trochu mě znervózňuje, že všichni spolužáci jsou víc na prášky z přijímaček než z matury:) já to mám teda naopak, bez matury si můžu výšku strčit za klobouk že:) navíc mám v záloze náhradní plán, když nevyjde výška:) na maturitním plese jsme v tombole vyhráli poukaz na roční studium na místní jazykovce, takže kdyžtak půjdu tam a udělám si DELy a FCEčka a tak, což by nemuselo znamenat zabitý rok, každopádně nutně potřebuju maturu :)
Áchjo už ať je to za mnou:) Můj seznam knížek, které si chci přečíst po matuře neúprosně roste společně se seznamem věcí, který chci udělat:) Je to strašně skvělý pocit, když vám ty zkoušky pomalu jedna za druhou odpadají a řadí se do kolonky Za sebou :)

,, Co tě nezabije, to tě posílí"

Slibotechna slibotechnovatá ze všech slibotechen nejslibotechnovatější :)

Dejte mi někdo facku prosím. Terezo, prober se :)Za dva týdny další scia, za tři týdny začátek maturity a přijímačky v Brně. A co dělám já?? Pff, po obědě tři hodiny spím, dívám se na sladkobolný americký film, na pořad o vaření, surfuju na internetu a odháním černé svědomí. Nechuť, kterou pociťuju k učení je nezměřitelná.
Projíždím staré články, čtu kolik jsem si toho slibovala... proč mi to odhodlání nevydrží? To vážně umím o všem jen mluvit? Zlobím se sama na sebe a ještě se dlouho zlobit budu...Tolik věcí jsem si slíbila a jen obelhávám sebe samu a to jsem si o sobě vždycky myslela, že spoustu věcí si dokážu vydřít *facka* proboha to nejsou přijímačky na střední ani závěrečné zkoušky v autoškole *facka* Je už nejvyšší čas, abych se vzpamatovala a přestala se utěšovat tím, že ono se to nějak zvládne...Nezvládne, samo se to teda určitě nezvládne! Jsem vážně hrozná. Doučování, scio testy, přihlášky...tolik peněz už to všechno spolklo a já? místo abych byla vděčná a snažila se, aby to k něčemu bylo, tak si neustále vymýšlím nějaké omluvy a výmluvy jen abych nemusela zvednout zadek, vzít knížku a učit se..Que rabia! Všude mám nepořádek a když se dokopu a uklidím si, tak za chvíli to vypadá, jak předtím...prosím dejte mi facku...
panejo, je mi to pěkně trapné psát tu další předsevzetí...Tak ho raději asi ani nenapíšu...jen něco na závěr. Berte mě jako odstrašující ppříklad...