Předem upozorňuju případné čtenáře, že tento článek bude asi dlouhý:) Byly to obrovské nervy, ale i přesto si to chci zapamatovat:)
Maturitní kolotoč pro mou maličkost odstartoval 2. května písemnou částí z češtiny :) Byla jsem překvapená tím, jak moc klidná jsem byla, zvlášť když někteří spolužáci pořádně jančili:) Popravdě češtinu mám moc ráda a slohovky mi nikdy nedělaly problém, takže to byl nejspíš ten důvod:) Každopádně po napsání didaktického testu jsem už tak vyrovnaná nebyla, samozřejmě tříhodinová přestávka mezi testem a slohovkou byla přímo určená k debatě alá co jste dali u toho a toho cvičení, co si myslíš že mělo být to a to:) Po tom, co jsem zjistila, že se mi už minimálně pět odpovědí liší s tím co dávali spolužáci, tak jsem raději vypnula a snažila se to nevnímat. Pamatuju si, že na slohovku bylo ve třídě pěkné dusno a nakonec přišla i bouřka:) Vybrala jsem si vyprávění na téma Svět je tuze malý a o náhody zde není nouze:) No řeknu vám, že slohovku mi nejspíš opravovala nějaká romantická duše, protože můj sladkobolný výtvor a pouhé strhnuté tři body mi nějak nejdou k sobě :) Každopádně jsem věděla, že mám za sebou to nejmenší zlo, spolužáci odešli domů psychicky se připravit na další den, kdy se psala angličtina. Já jako jedina maturující ze španělštiny jsem měla čas do 10. května :) Nicméně ani nevím jak, ale najednou jsem znovu v 8:00 seděla v učebně a čekala na pokyny:) přiznám se, že španělština mi trochu naháněla strach, naštěstí ale na mě dozíral ten nejšílenější profesor ze školy, takže nejen, že jsem nebyla nervózní, měla jsem dokonce dobrou náladu a smála se. Nezapomenu, jak ze svého pověstného kufříku vytáhnul atrapu pistole, prohlásil o ní, že je ze Španělska a zeptal se mě, jestli si nechci start své práce odstřelit :) A taky jeho retro budík, který měl nachystaný způsobil, že celou dobu jsem se usmívala:) Oproti cvičným testům, které jsem si zkoušela, mi ten naostro přišel celkem jednoduchý, takže jsem odcházela s dobrou náladou:) před školou mě čekala mamča a společně jsme si šly sednout na kafe:) Taky mi koupila oblečení na ústní část, takže jsem byla nadmíru spokojena:) A pak hurá zpátky na slohovku:) No napsala bych no coment :D Hlavně dodržet všechny body říkala jsem si v duchu :) Ale stejně, pitomější sloh jsem snad nenapsala :D
Písemné tedy byly za mnou a přede mnou se rozprostírala má noční můra:) Strašně nerada totiž mluvím, při sebemenším zaškobrtnutí znejistím a okecávat vážně neumím:) Nezbývalo než se snažit vše poctivě naučit:) Nevím co na tom bylo to nejhorší, jestli ty tři týdny, které jsem musela vydržet nebo to učení či únava. Stručně řečeno, byla jsem marná. Energetické drinky, káva, ginko biloba, guarana...jakoby si ten můj organismus na všechno zvykl a nic neúčinkovalo. Nakonec se docela osvědčil doma vyrobený ledový zelený čaj s citrónem. Pocit, že nestíhám, nervy že nic neumím a že to nezvládnu. Výbuchy pláče. Vážně přiznávám,že jsem chvílema řvala jak tygr. Mamča mě utěšovala a dodávala mi odvahu. I když šlo to těžko uvěřit jejím povzbudivým řečem, protože jsem fakt myslela,že to nezvládnu. Ale tím si každý prý musí projít.
Asi nejhorší na celé maturitě bylo to čekání. Ústní jsem měla rozvržené do tří dnů a pak jsem týden čekala na výsledky slohovek. Člověk přišel z jedné zkoušky, sice spokojený, že ji zvládl, ale nešťastný z toho, že to nic neznamená, že pořád ještě musí něco překonat. 28. května jsem maturovala ústně z češtiny a profilové angličtiny:) Čeština byla parádní, vytáhla jsem si 1 :) Což znamenalo Robinsona Crusoa :) Vůbec mi nepřišlo, že skládám nějakou zkoušku:) Bylo to takové příjemné popovídání o literatuře s třídní, která mě zkoušela a přísedící dějepisočeštinářkou :) Obdržela jsem plný počet bodů:) V angličtině jsem z pytlíku vylovila číslo 26, tedy Londýn :) Zaradovala jsem se a rozšafně začala psát:) Najednou mě zavolala profesorka ať se už přesunu ke zkoušení, hrklo ve mně, protože jsem se tak zakousla do toho Londýna, že jsem zapomněla vypracovat gramatické cvičení, které bylo součástí. tak jsem tedy začla tématem:) Pozvolna jsem se přes historii a památky dostala k dopravě až mě profesorka musela stopnout. Nu a nadešlo gramatické cvičení. Vařila jsem to z fleku a chybovala a červenala se a chtělo se mi brečet. Nakonec jsem za své snažení obdržela dvojku s tím, že jsem měla našlápnuto na jedničku, kdybych nepokazila to cvičení. No jo, když passives nikdy nebyly můj cup of tea :P A hurá, úterý volné strávené se španělskými reáliemi a pocitem, že to teda fakt nezvládnu:) Středa, 30. května:) Asi se dalo čekat, že když maturuju jako jediná, tak že na mě příjde spousta lidí:) Vytáhla jsem si číslo 2, míchanice témat, kdy to hlavní byla královská rodina:) paní profesorka mi zapomněla donést slovník, takže jsem se musela připomenout :P Pořád jsem zvedala hlavu, kdy jako ti lidi, co tam seděli odejdou. Neodešli. Hned v úvodu při představování jsem trošku vyčůraně podotkla, že hoy tengo mis cumpleaňos :) tedy, že mám narozeniny:P V duchu jsem doufala, že přece chudáka holku nevyhodí na její narozeniny :P Ani jsem nevěděla jak, ale celou dobu jsem mluvila a trošku překvapeně zjistila, že už je konec zkoušení. Byla jsem moc ráda, že jsem zkoušení zvládla na chvalitebnou:) Ovšem radost netrvala dlouho, další den mě čekal předmět, kterého jsem se nejvíce bála:) Základy společenských věd:P Brečela jsem, brečela jsem a brečela jsem. Snažila jsem se toho co nejvíce zopakovat, jenže to jsem neměla dělat, protože jsem zjistila, že otázky ohledně psychologie a ekonomie by tedy vážně nešly a tak jsem se už viděla, jak tahám čísla 15- 19 a 22-25. Nadešel čtvrtek a já vcházela do třídy, předtím jsem ještě nejvíc vyčůraně podotkla, že jsem včera měla narozeniny :D profesor mi pobaveně popřál všechno nejlepší a zeptal se mě, co si chci vytáhnout:) Filozofii nebo logiku odpovídala jsem:) Filozofii jsme totiž brali ve čtvrťáku, takže se mi nejlíp učila a docela mě i bavila a v logice nejde ani tak o logiku jako spíš o jakousi mechaniku. Zalovila jsem a číslo 21 hrklo ve mně, protože jsem si v tu chvíli neuvědomila co je to za otázku, už jsem se viděla jak vykládám úvod do ekonomické teorie. Byla to nakonec sociologie, konkrétně sociální struktury, skupiny a organizace. oddechla jsem si, nebylo to sice pravé ořechové ale věděla jsem, že jsem schopna o tom tématu mluvit. A taky, že jsem mluvila, občas jsem se nechala nachytat na některých otázkách, ale celkově to nebyla taková hrůza:) ten den jsem odcházela s chvalitebnou a pocitem, že už to mám za sebou:) Ale jásat jsem nemohla, protože přede mnou ležel týden nejistoty:) A popravdě já snad ani neměla radost, bylo mi strašně divně...jednak strašně blbě od žaludku a jednak jsem se fakt neradovala...V pátek následovalo rozloučení s maturitní komisí, měli jsme strašně hodného předsedu, který nám věnoval bílou obálku, že v ní máme něco na památku, ale že to máme nechat až na maturiťák, tak jsme všichni nehorázně zvědaví, co tam bude :) Ten týden byl nehorázně dlouhý teda. Nakonec ve středu jsem se dozvěděla, že tedy mám maturitu:) Nakonec za sedm:) Z češtiny výborná a zbytek dvojky:) O jednu dvojku míň a bylo by to vyznamenání :) Ale zklamaná rozhodně nejsem, i když jsem čekala, že moje radost bude větší. Čekala jsem, že zažiju nehoráznou euforii, výbuch endorfinů po tom stresu a nervech, jo byla jsem ráda, že to mám za sebou, ale žádná euforie :) A doteď se ten pocit nedostavil:) Ale tož co už:) Já byla divná odjakživa :) Teď ještě zmáknout poslední přijímačky, které doufám dopadnou úspěšně, protože já do toho Olomouce SAKRA CHCI!:)) A pak můžu začít prázdninovat :) A konečně psát i o něčem jiném, než o učení :) Končím tímto nejdelší článek v historii mého blogu :) Tečka:)
Žádné komentáře:
Okomentovat