Metla lidstva:)

Ahoj blogu!
Dnešní nálada je poněkud přemýšlivá, tudíž i článek bude takový:) Jo jdu se nad sebou zamyslet:)

Schválně, co vás napadlo při pohledu na název článku. Že vás napadl alkohol? Pokud ano, tak chválím, že si uvědomujete, že je to taky jedna z metel lidstva. Dneska ale budu psát snad o té největší metle. I n t e r n e t.

Nebudu to brát nijak obecně, napasuju to na svou osobu. Předem tleskám těm, kteří nemají problém s trávením kvanta času na internetu:)

Tak jak to teda vypadá u mě? Ráno sotva rozlepím oči, sahám po notebooku. Od té doby co máme wifi, nemusím ani vstávat z postele. Rozjedu internet a už to jede efbíčko, blogger, maily. Jdu posnídat a hádejte co? Po snídani to kolečko zkontroluju ještě jednou, co kdyby se něco změnilo že jo. Přes týden pak vyrazím do školy, nechám si odumírat ruku psaním zápisků z přednášek a konečně internet na chvíli vypustím z hlavy. Příjdu domů a první věc? Naše známé kolečko obohacené projížděním článků na seznamu, čtením horoskopů, koukáním na videa a seriály, filmy a dalši veledůležité věci, bez kterých by můj den nebyl dnem:P Samozřejmě nesmí poté chybět večerní zkontrolování veškerých mých účtů na internetu a až poté mohu s klidným svědomím a s nějakým seriálem ulehnout:P

Doufám, že jste v předchozím odstavci vycítili tu ironii. Jo v tomhle ohledu sebou pohrdám. Vzpomínám na časy, kdy jsme neměli doma ani počítač natož internet. Lituju dnešních dětí, které na tom vyrůstají. Já své dětství prožila venku a v knížkách. Knížky, společnice moje milované, já na ně úplně zanevřela. Dřív jsem zmákla i dvě denně a řekla bych, že mě to obohacovalo více než tupé civění na seriály. Je to metla a až teď si uvědomuju, jak hrozná. Žiju nějaký cizí život seriálových postav a na ten můj nemám skrz tohle čas.

Víte, hodně obdivuju lidi, kteří stíhají milión věcí, ale nikdy mě nenapadlo, že bych k těm lidem mohla patřit taky:) Vždyť stačí jenom zvednout zadek od virtuálního světa a užívat si světa skutečného.

Co jsem tímto článkem chtěla říct?
Říct ani tak nic. Jen jsem potřebovala si uvědomit kolik drahocenného času trávím mimo skutečnou realitu. Škoda, že se tu nemůže zhmotnit člověk, který by mě kopnul do zadnice:)

Nu nic nezbývá než přistoupit ke změnám:)
Tak se mějte famfárově a neseďte za tím netem pořád:)

Ze všedních dnů přes noc udělat pátky!:)

Kéž by to tak fungovalo:)

Máte se?:) U mě dobrý teda až na pár věcí:) A těch pár věcí je třeba zaznamenat, co bych to jinak byla za fandu blogového deníčku:)

Nuže začnu:) Áchjo nikdy přesně nevím jak:)

První věc, která není až tak dobrá je to, že letní semestr je v plném proudu. No jo, nic tak zvláštního já vím. Nebýt členkou přičinlivé studijní skupiny, tak se na to možná koukám jinak. Prostě to  teď vypadá tak, že holky z oboru teď prosí každého profesora o předtermíny. Zpočátku jsem souhlasila, některé předměty bude fajn mít za sebou a o zkouškovém toho nemít tolik. Jenže teď to vypadá tak, že jsme si nejspíš celé zkouškové přesunuly na dřív:D takže za tři týdny to odstartuje první zkouška a hned následují další, což mě upřímně děsí, protože jen na jednu z nich máme nastudovat dvoje skripta a dvě knížky. Sám pan doktor nám na přednášce oznámil, že ho budeme nenávidět, že to bude opravdu těžké,  ale že je to nezbytné:) Ať žije stres! Možná mě tak neděsí ten fakt, že jsou zkoušky, děsí mě to, že za dobu po zkouškovém jsem pěkně zlenivěla, rozdívala jsem si seriály, které prostě musím shlédnout!:D
A jak uslyším někoho říct, že dneska udělá školu každý, tak ho asi bacím něčím po hlavě:P

Teď zas něco k zamyšlení:) V pátek jsem měla blokovou výuku předmětu Prostorová orientace osob se zdravotním postižením. Byl to céčkový předmět a zápočet byl za docházku, takže 2 kredity k dobru a navíc mi to hodně dalo. Blok trval cca od 8:30 do 14:00 během této doby jsme jednak měli přednášku o osobách nevidomých, se zbytky zraku či s poruchami binokulárního vidění. Dozvěděli jsme se spoustu věcí o tom, jak by jim mělo být uzpůsobené prostředí, jak by se měl chovat osobní asistent a mnoho dalších:) Pak jsme si to sami vyzkoušeli. ve dvojicích, kdy jeden měl na očích klapky a v ruce bílou hůl a druhý jej hlídal, jsme se napřed vydali napříč školními chodbami.Ceím si tuto zkušenost, pro mě bylo strašně těžké zorientovat se v té nekonečné tmě, ještě když byl kolem mě hluk a já měla pocit, že všichni jsou strašně blízko. Poté jsme se vydali i ven a řeknu vám, to byl teprve zážitek!:) Jít přes přechod a nevidět. pořád jsem měla strach, že jsem strašně blízko aut. ozvučený přechod se ještě dal, ale neozvučený, kdy jsem musela napínat uši a snažila se identifikovat, jestli z této strany jede či nejede auto. byla to tedy pěkná fuška vážení. Už jít poslepu rovně je hrozně těžké, což jsme si taky vyzkoušeli. Schválně zkuste si někdy zavázat oči jít na nějaké bezpečné místo a zkuste jít rovně:) Mně se to teda nepodařilo:) Jsem strašně ráda, že jsem si tento předmět zapsala:) Byla to cenná zkušenost:) I když jsem kvůli tomu přijela ze školy v pátek večer:)

Jinak, zamilovala jsem si další cvičení:) Tentokrát Pilates:) Naprosto mi vyhovuje, je to prostě relax, kde se posiluje a protahuje tahem, žádné prudké pohyby, důležité je správně prodýchávat do bříška:) Docela švanda zjistit, že neumím ani dýchat:)) Při nádechu by se bříško mělo vypoulit a při výdechu stáhnout. Nevím, jak je to možné, ale doteď jsem to měla naopak:D

Další příjemnou věcí je to, že jsme se spolužačkou objevily moc hezkou čajovnu. Jmenuje se Kratochvíle a je to tam vážně skvělé a pro studentskou peněženku krapet příjemnější než v Dobré čajovně:) Dneska jdeme s holkama zase a už se mooc těším na výborný babiččin čaj:)

Když se teď tak zběžně dívám, zatím pořád převažují ty dobré věci:) Nu ale je třeba namotivovat se a opět se ponořit do studia:) Tak zase někdy:)

Nová závislácká písnička:)

Preocupat cu gura ta:)

Na dnešní úžasný slunečný den vám posílám pozdrav z olomouckého bytečku, v podobě Smileyho:) Enjoy:)

Mišmaš:)

Ahoj všichni!:)
Právě jsem se vrátila s oslavy bratránkových narozenin:) Sešli jsme se jako pokaždé ve stejně sestavě, kterou mám moc ráda:) Nejsou to ty nudné oslavy, kdy sledujete hodinovou ručičku:) Smějeme se, bavíme a utíká to rychle:) Strýc pořád dolévá víno a tak mám teď podivně lehkou hlavu:)
Bratránkovi jsme se sestrou stvořily muffinový dort, hodím sem fotku až ji přetáhnu z foťáku;) myslím, že se nám to povedlo:)

A co dál?:) zamilovala jsem se:)Ptáte se do čeho/koho? Do jógy:) Chodím v Olomouci každou středu a je to výborné:) Ten pocit, když se natahuje celé tělo, když každou lekci toho zvládáte více a více:) Víte ta změna o které jsem psala dříve se netýká až tak hubnutí:) Chci být pružná a ohebná a ne si pořád připadat, jak slon v porcelánu:) navíc, co jsem začala pravidelně cvičit, tak mě nebolí krční páteř, což je pro mě neskutečný pocit, který jsem dlouho nezažila:) Vždycky, když se mi nechce vykopat se z bytu a jít cvičit, tak si vzpomenu na ten skvělý pocit, který jsem měla při závěrečné relaxaci, kdy ležíme se zavřenýma očima, představujeme si sami sebe na pustém ostrově, jak ležíme v horkém písku a svítí sluníčko:) když vycházím, tak jsem strašně klidná, mám čistou hlavu a přitom spoustu energie, kterou o půl osmé večer rozhodně nemívávám:) Je to zkrátka pecka!:)

Jaro!Jaro!Jaro! Třikrát sláva Oskarovi, že si dal říct a konečně svítí!:)Sakra, jak mi tohle chybělo:) na jaro jsem úplný úchyl, jakmile ucítím první záchvěvy, tak se ze mě stává jiný člověk!:) Dneska jsem měla botasky!:) pecka!

První zkoušku v ls mám za sebou:)) Angličtina:) 1 chybička a nádherné áčko:) Moje první na vš, takže spokojenost nejvíce maximální:)

Bože, jen neztratit tuhle náladu a tenhle optimismus:) Je mi krásně:)
Postnu vám tu jednu mou nakopávací písničku, která nesmí v mém přehrávači prostě chybět!:)

I ten videoklip je peckovní:) Sakra nějak jsem si oblíbila slovo pecka:D pecka!:)

Jak šel čas...

..po delší době zpátky na místě činu...
Nevím, čím o je:) Možná deš´tovými kapkami, které mi buší na střešní okno:) Možná taky tím, že za chvíli zas budu sedět ve vlaku:) A možná je to jen tím, že občas dostanu tuhle náladu:) Nostalgickou a přemýšlivou.

Člověk někdy přemýšlí nad tím, jak se dostal tam, kde právě je. A to teď dělám já. Ne, nebojte se, nebude to žádný článek o škole... Dneska se chci v rámci změny, kterou chci nastolit ve svém životě, ohlédnout za svým životním stylem, který jsem doposud vedla.

Odkud jen začít? Nejlépe od začátku. Už od mala jsem byla docela šikovné dítě. Hodně za to vděčím našim, kteří se mi opravdu věnovali. Mamča mi odmalička četla a později se mnou dělala úkoly. Táta zas rozvíjel mé fyzické schopnosti a tak jsem od poměrně útlého věku uměla plavat a lyžovat.

Od malička jsem zbožňovala lítání venku:) Když jsem byla malá, prozkoumávala jsem babiččinu zahradu, což pro mě znamenalo velké dobrodružství, lezla jsem na stromy, hrála si se psem a prala se se ségrou o houpačku. Později jsem měla dovoleno chodit si hrát na nedaléké hřiště plné prolézaček:) V tu dobu jsem nacházela i své první kamarádky:) Lítaly jsme po lese, stavěly si bunkry, chodily na ostružiny, maliny a lesní jahůdky:) Měly jsme své první party, kde se členství muselo zasloužit splněním náročných úkolů, které vymýšlela naše ,,hlava". Byla jsem aktivní, pořád v pohybu, pořád na čerstvém vzduchu. Bylo to nehorázně prima dětství, na které budu vždycky vzpomínat.

S nástupem do první třídy přišel můj první a zároveň i poslední rok moderní gymnastiky. Poslední proto, že jsem trošku vyčnívala a poznala, jak děti umí být někdy zlé. Vždycky jsem měla ráda sladkosti a to tak moc, že ani pohyb je nedokázal vykompenzovat, rozumějte, nebyla jsem tlouštík, ale bříško jsem měla vždycky, a tak nějak mi bylo smutno, když mě ostatní nevzali mezi sebe. Navíc mě gymnastika až tak neoslovila a za obzorem se rýsovala láska mého života.

Pak se to stalo:) Propadla jsem kouzlu kulatého nesmyslu a začala hrát házenou. Propadla jsem jí a začala etapa mého života, na kterou moc ráda vzpomínám:) Potkala jsem tam mou nejlepší kamarádku a navzájem jsme v sobě živily lásku k tomuto sportu. Když jsme zrovna nehrály nebo nebyly na tréninku, tak jsme byly v hale a dívaly se na tréninky a zápasy starších holek nebo kluků a nebo si šly jen tak házet na hřiště:) Bylo to skvělé, doma jsem se příliš neohřála a pořád lítala venku:) S kamarádkou jsme chodily plavat, na lekce aerobiku, chodily jsme běhat a na kolečkové brusle:) A když jsme si chtěly víc popovídat, tak byste nás našli v čajovně. A bylo nám hrozně fajn:)

Jenže pak přišla střední škola:) já už měla rok přítele a tak nějak se vše otočilo. Kamarádka měla školu v jiném městě a tak jsme se vídaly čím dál míň. Házená už taky nebyla, to co dřív. Začala jsem mít problémy se zády a byla nucena přestat hrát. Víte, tehdy mi to ani nepřišlo a popravdě mi to ani nechybělo. Užívala jsem si s milým. Chodili jsme do kina,do přírody, trávili společný čas u filmů. Jen to nebyla až taková pohodička, jak by se mohlo na první pohled zdát. Řekněme, že s přítelovou rodinou to bylo drobátko složitější. Navíc, abych zvládala gymnázium na dobré úrovni, tak jsem se musela hodně snažit. Začala jsem se měnit. Přes týden jsem seděla u učení a víkendy trávila s milým u filmů nebo pomáháním, ať už u nich doma nebo u nás. Přestala jsem se pravidelně hýbat, ale nebyla to až taková hrůza, žádné extrémní změny jsem tehdy nezaznamenala.

Zlom přišel ve čtvrtém ročníku. Maturita a příjimací zkoušky na vš jsem viděla za každým rohem. Bála jsem se toho, jako čert kříže a chtěla udělat maximum, aby vše dopadlo dobře. Všepřítomný stres jsem zaháněla, jak jinak, než sladkým, slaným a tučným jídlem. Nevím ani proč, měla jsem pocit, že mi ta čokoláda nažene zpátky energii, ale bylo tomu úplně naopak.

Nakonec se zkouška dospělosti i přijímačky zdařily, řekla bych velmi obstojně a já konečně měla čas podívat se pravdě do očí. Jenže, co udělá zbabělec, když ta pravda není zrovna příjemná? Zavře oči. A to jsem udělala i já, byly zde sice nějaké pokusy o změnu, ale neměla jsem dostatek pevné vůle a tendence odkládat věci na později byla silnější.

Tak šel zase čas a já úspěšně přežila své první zkouškové. Po zkouškách jsem si malovala, že začnu tvořit, ale neměla jsem vůbec na nic náladu, byla jsem až protivná. Tyto stavy mě donutily zapřemýšlet, co se to sakra děje. A víte na co jsem přišla? Že člověk může být těžko spokojený se svým životem, když není spokojený sám se sebou. Hrozně mi pomohl můj přítel(ano pořád ten samý:))Řekl mi,ať prostě řeknu ne, když to nechci a vydržím to ne říkat. ono to tak možná nevyzní, ale mě to v tu chvíli pomohlo.A to ne, jsem začala říkat ještě ten den, žádné až od zítřka:)

Aby bylo jasno, nedržím dietu. Snažím se změnit svůj životní styl:) Chci být zdravá a spokojená sama se sebou a chci svému tělu dát to nejlepší:)
Tak jak to teď vypadá?

Snažím se jíst pravidelně v menších porcích. Jím hodně ovoce a zeleniny. Nejím bílé pečivo a vyhýbám se sladkostem a slaným pochutinám:) Ale když mě opravdu honí mlsná, tak si dám kousek čokolády;) Začínám se zajímat o složení potravin:) Snažím se dostatečně pít:)

Co se týče pohybu. Obrovskou inspirací mi je pořad The Biggest Loser. Sleduji ho na youtube, nejen že si skvěle procvičím angličtinu. vždycky si říkám, sakra, když to zvládli tihle, tak proč ne já?:) Navíc při cvičení si nemůžu vyhnat z hlavy Dollvetovo NO MORE EXCUSES:) Jinak cvičím Jillian Michaels, ale to jen, když jsem doma:) Na bytě v Olomouci mám strach, aby na mě nevlítli sousedi:) Víte, když jsem do totoho šla, tak jsem měla strach, jak to budu dělat v Olomouci:)Ale vyzrála jsem na to, a využila svou šetrnost:) no jo, když já o všem strašně přemýšlím, než to koupím. Ale o tomto jsem věděla,že přemýšlet nesmím:) Koupila jsem si permanentku k nám do akademik fitness klubu. Stála mě necelých 600 na semestr. Je to obrovská výhoda, protože i když se mi cvičit nechce, tak se dokopu už jen z toho důvodu, že když už jsem si to koupila, tak to přece nevyhodím z okna:) jinak nabídka sportů je široká, můžu chodit od zumby přes jogu až na badminton:)

Páni, koukám, že jsem se rozepsala:) Ale já to nejspíš tak trochu potřebovala:)
Pokud jste to někdo dočetli až sem, tak se vám klaním a přeju hezký zbytek neděle:)

Impossible:)

Na youtube jsem narazila na předělávku už tak dokonalé písničky od Shontelle:) V té předělávce jí zpívá James Arthur a prostě jako ách:) Husinu mám až nevím kde a platonicky jsem se zamilovala do jeho hlasu:) Navíc se stala mou oficiální nakopávací písničkou:) Jen se podívejte na klip:) je tam Jamesova cesta soutěží obdobnou naší Superstar:) Ta písnička, ten klip...dává mi pocit, že nic není nemožné:)

Nevím, co se to se mnou děje, jsem divná, bez nálady:/ V telce říkají, že nám chybí energie ze sluníčka asi na tom něco bude. Jen je mi líto lidí okolo. Všichni jsme na tom stejně přece:) Musím se sebrat:)
Jsem ze sebe docela nešťastná, myslela jsem jak krásně smysluplně využiju pozkouškové volno a kulové:) mám tak blbou náladu až se mi nic nechce. A tak akorát vařím, uklízím a dělám jen to co je nezbytné. jak říkám chudáci lidi okolo mě.
Víte před dvěma týdny jsem najela na zdravější režím a bylo mi líp, ale pak jeden den byla ta nálada horší a já se ji snažila umlčet jídlem...a to je asi blbost a chyba. Jako nechápu lidské tělo, nechápu lidskou psychiku...Proč máme tendenci ubližovat sami sobě. Obezita je nezdravá, kouření je nezdravé. Tak proč je cesta k opaku těžká? Vždyť je to k lepšímu ne, tak by to mělo jít lehce.
Dneska jsem vedla dlouhý hovor se svým milým proč jsem poslední dobou taková a že se sebou nejsem spokojená a tak. On je úžasný podpořil mě v rozhodnutí jít tou lepší cestou a slíbil, že mě bude nakopávat a podrží mě. Věřím mu a vím, že právě to jsem potřebovala, takže challenge of my life může začít:)
Vždyť nic není nemožné ne?:)

O něčem a zároveň o ničem:)

Ahoj blogu:)
Už je to druhý týden, co mám za sebou své první zkouškové. A tak jsem se rozhodla napsat jakýsi bilancující článek o tom, co se mi za tento půlrok přihodilo:) Tak vzhůru do toho:)

Škola
Stala jsem se studentkou UP v Olomouci. Dostala jsem se na obor Speciálně pedagogická andragogika. Začátky byly krušné. Noví lidé, nové prostředí a tak. Nový režim a nový systém. Musím ale poznamenat, že jsem spokojenější než na střední. Už se nemusím učit předměty jako chemie, matika, fyzika, předměty, které mě nikdy nebavily a které pro mě znamenaly jakési nutné zlo.

Zvykla jsem si i na přednášky do osmi do večera a co si budeme povídat zvykla jsem si i vyspávat:) Můj Obor mě strašně baví a doufám, že vše co mě čeká zvládnu a budu moct pomáhat druhým:)

Moje školička:)

Knihovna:)

 Spolužačky
Původně nás mělo být na oboru 16, nakonec nás je devět a musím říct, že lépe to dopadnout nemohlo. Se slečnama jsme utvořily skvělou partu, která před zkouškama společně schizuje, tajně se směje učitelům na přednáškách, chodí na kafe a tak:) Prostě palec hore a věřím, že na tohle budu ještě ráda vzpomínat:)

Bydlení
Nu u bydlení je to trošku horší aneb když je pět holek v jednom bytě. Byt máme krásný, slušný nájem a milého domácího. Bydlím s holkama ze střední. Na tohle bydlení jsem se vážně moc těšila, ale teď jsem trošku rozpačitá. Víte, jsem člověk společenský což o to, ale někdy prostě chci mít svůj klid, třeba jen ležet na posteli a přemýšlet, ale to se až tak dobře nedá. Uznávám, že chyba bude nejspíš  ve mně. Pokojíček sdílím se slečnou, kterou mám hodně ráda, ale je tam to Ale:) Je hodně vázaná na svého přítele, který studuje jinde a tak jsem mnohdy svědkem poněkud žárlivých scén, slz a stresování.
Další slečna se od střední hodně změnila, bohužel. Na střední jsem si s ní hodně rozuměla, troufám si říct, že téměř nejvíc z celé třídy. Měla takový ten anglický humor, sarkastický, který já prostě miluju, poslouchala Nirvanu a Beatles a chodila ve sportovním. Teď poslouchá One direction, nosí šaty a kostýmky a nějak citím, že už si s ní nemám moc co říct.

Olomouc
Zamilovala jsem si to město:) Zamilovala jsem si malé krámky, které potkávám při cestě na náměstí:) Zamilovala jsem si Bezručovy sady:) Zamilovala jsem si ty krásné budovy:) Zamilovala jsem si vánoční trhy a kluziště. Zamilovala jsem si kavárny:) Nedokážu si představit, že bych měla studovat v jiném městě:)

Nádherné horní náměstí:)

Zkouškové
Moje první zkouškové dopadlo skvěle. Vše jsem dala na první pokus a na B:) I když asi se není až tak čím chlubit, když jsem měla zkoušky jenom tři:) Letní semestr bude jiné kafe protože mám zkoušek sedm a s tím souvisí i moje přesevzetí do tohoto roku. Chodit více do knihovny a učit se průběžně:) Ono se to nezdá, ale když se máte zčistajasna naučit 200 stránek na zkoušku, tak je to trošku hardcore:) teda aspoń pro mě, protože já nikdy neměla známky zadarmo, nejsem ten typ člověk, který si něco přečte a zůstane mu to v hlavě:) Já si musím podtrhávat, vypisovat, číst nahlas, říct si to vlastními slovy a tak:)

To by bylo asi vše, co se týká shrnutí mého prvního půlroku vysokoškolského života:)
Tak zase někdy:)