Malá dokonalost :)

Mé smyslové buňky jsou v pozoru :) Právě jsme se vrátili s našima ze hřbitova a z menšího nákupu :) Objevila jsem něco dokonalého :) Hruškový čaj s karamelem :) Mňam :) A ta vůně :) Mou další slabostí, kterou jsem tu ještě nezmínila jsou totiž čaje :) Zbožňuju ty chutě a vůně :) Navíc v dnešní době je k dostání opravdu nepřeberné množství různých druhů, že i když už mám pocit, že jsem vyzkoušela všechny, tak nacházím nové a nové variace:) Naštěstí tuhle závislost sdílím společně s mámou, takže naše čajová skříňka je neustále zásobena spoustou krabiček :) A opravdu neznám nic lepšího, než relaxaci u hrnku dobrého čaje :)
Chtěla jsem se ještě vrátit k návštěvě hřbitova:) Bydlím v malém městečku, kde se tradice jako Dušičky dodržují opravdu pečlivě:) Není tedy divu, že hřbitov byl přeplněný lidmi:) Šli jsme tam až za tmy a musím říct, že to bylo opravdu kouzelné, protože jsem neviděla ani jeden jediný hrob, který by nesvítil:) Měla jsem strašně fajn pocit, že svět není tak zlý jak vypadá, když si lidé dokážou vyšetřit chvilku a zajít si zavzpomínat na své blízké:) byla sice tma, ale i tak jsem viděla, jak lidé nehnutě stojí u hrobů, daleko ve svých vzpomínkách, potichu jen stáli a uctívali památky svých drahých, pak se jen pokřižovali a odcházeli...I když jsem ateista, tak mě to donutilo přemýšlet, jestli přece jen neexistuje něco vyššího nad námi :) Vzpomínala jsem na dědečka, jak chtěl ze mě mít doktorku a jak mi říkal, že mě má nejradši :) Doktorkou sice nebudu, ale udělám všechno proto, abych mohla říct: " Byl bys na mě pyšný dědo" Měla jsem pocit, jako by tam děda opravdu byl. A on tam byl :) V našich vzpomínkách určitě :) Chtěla jsem si tento zážitek zapsat tady na blog, až mi někdy bude mizerně a budu chtít se vším praštit, tak mi připomene, že nesmím:) Už kvůli dědovi :)