neděle 19. února 2012

Jednou večer...

Asi jsem po dlouhé době trhla rekord, co se týče knížek přečtených za víkend:) Trojka je pěkné číslo ne? :) A tak si na seznamu k maturitě můžu odškrtnout Utrpení mladého Werthera, Obsluhoval jsem anglického krále a Naše furianty :) A už na mě na poličce nedočkavě čeká Pes baskervillský:) Jinak nám začaly prázdniny:) Konečně :) A i když se u mě ponesou v pracovním duchu, tak i tak je to úleva, když si všechno můžu dělat v klídku doma a né ve spěchu :) Celý týden budu hospodařit doma sama s babičkou, která je po operaci ruky, takže vlastně sama :) Zítra budou na programu lasagne s boloňskou omáčkou, tak doufám, že se mi povedou a pochutnáme si :) Jinak to tak vypadá, že opravdu celý týden strávím doma, protože chytám nějakého bacila protivného:( Bolí mě hlava a mám naběhlé uzliny a mandle, takže žádná slast..nu co, aspoň se snáz dokopu k učení, kterého je vážně požehnaně :) Už vás nejspíš nudím neustálými připomínkami ke škole a k maturitě...Ale když já si nemůžu pomoct...mám pořád takový zvláštní pocit, že i když se snažím dělat maximum, tak je to pořád málo..
Přes týden mě potěšil můj milý, který jeden večer přijel jen proto, aby mi dovezl obrovskou čokoládu, aby se mi lépe učilo a zase odjel. Bylo to od něj hrozně milé a moc mě to potěšilo a hned mi to učení šlo lépe:)
Modlím se, aby mi vyšla vysoká v Olmíku, už plánujeme s děckama ze třídy, že pokud se všichni dostaneme, tak si seženeme společný privát, což by bylo nejvíc super:) Bude se mi totiž těžko loučit obzvláště s některými:) Už jsme s některými tak dokonale sehraní, že víme kdy na toho druhého raději nemluvit a kdy naopak blbnout a dobírat si sebe navzájem:)
Dalším mým hnacím motorem je náš Andy:) Hyperaktivec a lovec slepic, který nic nenechá v klidu a jeho lumpačiny vás spolehlivě rozesmějí i když se na něj chcete zlobit :) Velebím den, kdy jsme si pro něj dojeli do místního útulku:) Celkově byla návštěva útulku silným zážitkem:) všichni psi štěkali jako by chtěli říct, vezmi si mě:) Na staršího psa z útulku jsme si netroufli, protože člověk nikdy neví číím prošel a jak bude reagovat na určité situace, a tak tedy vyhrála kulička zhruba dvouměsíční, která ani nechápala co se s ním děje, proč na něj čtyři lidi dělají ťuťuňuňu a odvážejí si ho pryč:) Zvyknul si na nás hrozně rychle a i mamka, která psy nemusí, roztála při jeho skopičinách:) Od té doby Andy vyrostl a my se modlíme, aby růst přestal:) Je ale kouzelný:) I když se zlobím někdy na celý svět, tak na něj nemůžu, nejde to zkrátka:) Jen mě mrzí, že na něj nemám teď tolik času, kolik by zasloužil:) ale po matuře se to změní a už se na to těším:)))
Na závěr přikládám fotku nás dvou:) Jsme tým zkrátka :)

Žádné komentáře:

Okomentovat